Hned ze začátku musím říci,že jsem si vždy myslela, že ženy na mateřské DOVOLENÉ, se nudí. Už jen ten název dovolená, mě vždy přesvědčoval o tom, že to bude super tříletá pohodička :D Ale musím říci, že jsem se teda šeredně mýlila a ten kdo to nazval dovolenou? Ten absolutně netušil o čem je řeč...!
Je tomu už čtyři a půl měsíce co se ze mě stala máma. Maminkou jsem chtěla být vždycky. Asi nikdy jsem neměla takové to období, kdy holky nemají rády děti a kdy bych rohlašovala, že je nechci.
Vždycky jsem věděla, že budu přísná máma, ale milující. No a musím říct, že se za to na sebe zlobím.
To víte, už čtyři měsíce jsem se pořádně nevyspala. A protože mimina neumí mluvit a neřeknou vám co je trápí, je hrozně těžké poznat co svým pláčem chtějí říci. A tak když mi Any ve dvě v noci mručí, jen mručí a nepláče (on totiž moc nepláče), je přebalený, nakojený, prdíky ho už přes měsíc netrápí, vy jste unavená a on prostě jen leží a mručí a vy už nevíte co dělat jen, aby přestal s tím protivným zvukem a šel zase spinkat,aby Vy jste mohla jít spinkat. Tak už samým zoufalstvím občas jen zakřičím! V tu chvíli mi prostě bouchnou nervi. Neumím to ovládnout, hned po tom se uklidním, hambím se a omlouvám se Aňouskovi, že jsem na něj zakřičela. Je to hrozné! Ale jsem jen člověk.. Prosím řekněte mi, že v tom nejsem sama. Možná v tom hrajou roli i hormony, protože stále kojím. Nevím, nedokážu si to jinak vysvětlit, protože takhle jsem nikdy výbušná nebyla. ...
Tak a teď, když jsem se vám svěřila s tímto děsivým přiznáním, chci také podotknout, že můj syn je to nejlepší co mě v životě potkalo :) druhá je ta, že jsem potkala Erika, moji životní lásku, a stvořila... s jeho pomocí :D našeho chlapečka.
Každé ráno, když jdu vzít Anyho z postýlky, jen co mě zahlédne, začne se na mě usmívat. A řeknu vám, že je to ten nejhezší začátek dne. Je tak voňavoučnej a heboučkej, že ho musím pořád pusinkovat :) Ale to zná asi každá maminka.
Jak jsem již psala, Anymu jsou už 4 měsíce a 2 týdny. Úderem čtvrtého měsíce se začal přetáčet ze zad na bříško. Umí to na obě strany :) týden na to, když jsem si ho dala po kojení na odříhnutí na rameno, se mi začal nožičkama odrážet a ,,stoupat si,, a dnes jsem ho viděla, jak leží na bříšku a dává si kolínka pod bříško, zvedá zadeček a snaží je pošoupnout :D Bohužel má ještě slabé ručičky, takže se nikam daleko neodplazí. Ale to podle mě nebude trvat dlouho. Je úžasné jaké teď dělá pokroky a jak každý týden umí něco nového. Ale zároveň mi už končí ty dny, kdy jsem ho dala do postýlky a on celé dny prospinkal a já mohla v klidu uklízet, vařit, koukat na seriály atd. Teď totiž vyžaduje pozornost, mručí, protože se nudí a protože, chce abych si s ním hrála a věnovala se mu. Občas funguje, když si ho dám do křesílka a při úklidu, vaření a podobných čiností vyprávím. Povídám mu co právě dělám, nebo co dělat budu.
Co se týče jídla. Neodolala jsem a po ukončeném 4. měsíci jsme dali Aňouskovi ochutnat mrkvičku. Poprvé to víceméně plival, po druhé to už hezky ochutnával a snědl tři lžičky a po třetí by to už spapal všechno :D Ale Erik byl tak trochu proti. Přečetli jsem si o tom trochu více a nakonec se rozhodli počkat až do ukončeného 6. měsíce. Já si tím ušetřím práci s příkrmy ještě dva měsíce, bude plně kojený půl roku, a teprve pak začneme postupně s příkrmy. Po nich prý už děti zvládnou spinkat déle. Takže si na spánek počkám, ještě dva měsíce :D
Takže závěrem chcí říci, že být maminkou na mateřské dovolené není žádná pr...l :D Starat se o domácnost, plně se věnovat stále aktivnějšímu dítěti a třeba do toho i něco pracovat je opravdu záhul. Ale stojí to za to!
