Zobrazují se příspěvky se štítkemmaminka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmaminka. Zobrazit všechny příspěvky

středa 22. března 2017

Konečně ticho, aneb jak jsem naučila Aňouska spát (skoro) celou noc

Aby jste mě lépe pochopili, nejprve vám musím vysvětlit jaký spánkový režim vedeme.Já i Erik jsme od jak živa velcí spáči. Nepatříme mezi ranní ptáčata a kolikrát náš den začínal až po poledni. To je už ale nějaký ten čas zpátky. Teď jako rodina s miminkem musíme vstávat dříve. Naštěstí se ale náš Aňousek naučil vstávat až v 8:30, někdy i dříve, ale zatím nejsme ve fázi, kdybych musela vstávat už v 6:00. To by mě asi piclo....










Aňouska jsme naučili chodit spinkat mezi 7-8 hodinou, abychom pak, i my rodiče, měli večer pro sebe a mohli se podívat na nějaký film nebo si v klidu vychutnat přítomnost návštěvy. Jsem za to nesmírně vděčná.Nechápejte mě špatně. Já jsem ráda za každou minutu, kterou mohu být s Aňouskem, ale i rodiče potřebují vypustit od dětiček a udržovat milostný vztah a jak se říká jiskru. A to moc nejde když musíte být pořád ve střehu a věnovat se prckovi. 









Před tím než Anyho uložím do postýlky, následuje klasický rituál, který ho na to, že jde spinkat, připraví. Okolo šesté večerní hodiny dostane kašičku. Kupuju buď ty hotové kaše na dobrou noc od Hippu nebo mu dělám moje první kaše od Hami. Po jídle následuje obvykle koupel, ale protože není u dětiček a vlastně prý ani u dospělých vhodné koupání každý den, z důvodu, že voda vysušuje pokožku, koupu ho většinou ob den. Pokud se dítě přes den nijak nezpotí či jinak nezašpiní není to nutné. Takže druhý den ho jen tak osprchuju vodou.  Ať už po koupeli nebo bez ní, namažu ho hezky krémem určeným pro miminka a namasíruju mu přitom hlavně tolik namáhané nožičky a celé tělíčko.
Pak už jen obléknu do pyžamka, zhasnu světlo a nechám rozsvícené jen světýlka u postele. Sednu si na postel, vezmu si k ruce dudlíka, Aňouska do náručí a hezky v klidu a tichu ho nakojím.Často se stane, že mi při tom usne, ale když ne, vrazim dudlíka, přitisknu k sobě, chvíli ho při chůzi pohoupám a když ani tak očka nezavře, prostě ho do té postýlky vrznu :D Jak je napapanej tak většinou jen leží a dumlá. Já odejdu a po chvilce je ticho:-)

Já mám konečně klid uklidit obývák s kuchyní, navečeřet se a pak už jen odpočívat. Párkrát se ještě vzbudí než upadne do toho tvrdého spánku, ale to tam jen vběhnu, rychle pochovám a zase dám do postýlky a nebo počkám jestli se neutěší sám.
Takto to momentálně probíhá stejně, tak nějak do té půlnoci než jdeme spát. Jenže dříve se Any budil v noci co dvě hodiny a vyžadoval prso, což ani tak nebylo moc o hladu, ale spíš o pochování a živém dudlíku. Řekla jsem si, že už je načase, aby spinkal celou noc a tak jsem si o tom začala zjišťovat informace.

 Asi nejčastější radou bylo, že mám nechat dítě vyřvat. Jenže já si prostě nedovedu představit, že ho nechám hystericky plakat třeba dvě hodiny. Takže jsem se přiklonila k druhé radě. Dokud matka kojí a spí ve stejné místnosti, dítě ji cítí a tak vyžaduje její kontakt.A tak jsem se rozhodla, že nechám malého spát v ložnici a já se na noc přestěhuju do obýváku, abych to neměla daleko. 

PRVNÍ NOC:
Šla jsem spát okolo půlnoci. Aňousek se probudil v jednu hodinu ráno, tak jsem tam šla s lahvičkou čajíku, který pije přes den. Měla jsem úspěch, protože se hezky nabumbal a když jsem ho dala do postýlky ani nemuk, otočil se na bok a spinkal. Pak se ale vzbudil ve dvě ráno a už ani čajík nepomohl. Evidentně potřeboval mlíčko. Já ale byla silná a řekla jsem si, že ho prostě k tomu prsu nesmím dát, jinak to nemá smysl a můžu zpátky do ložnice. Takže jsem vytrvala a pochovala jsem ho a hned dala do postýlky. Plakal. Ale bylo to jen takové to fňukání. Když se ale rozplakal na plné kolo vždycky jsem přišla, utěšila ho a zase vrátila do postýlky. Takhle to šlo celou půl hodinu až jsem si řekla, že mu prostě zkusím dát ten Nutrilon co jsem koupila. Šla jsem ho teda připravit a půlku jsem nalila do lahvičky od značky Tommy Tipee, kterou mi doporučila kamarádka a půlku do lahvičky Avent, z které byl zvyklý pít jako malé miminko. Bohužel jsem ale neměla úspěch ani z jedné lahvičky. Tak jsem pak zkusila tu poslední z DM drogerie, z které pije jen čajíček. NO a hurá, měla jsem úspěch, vyžahnul mi celou lahev, pak se jen odvalil na bok a spinkal až do sedmi do rána. Já ale mezitím vstala v 5 ráno vzbudila  mě bolest z nalitých prsou a musela jsem si jít obě prsa odstříkat ruční Avent odstříkávačkou. Takže jsem v sedm ráno dala Aňouskovi celou lahvičku mateřského mlíčka. A on spal až do půl deváté.
Takže závěr první noci a pokusu o to se více vyspat? :D No byla jsem unavená snad ještě víc žejo :D

DRUHÁ NOC:
Když se Aňousek vzbudil klasicky v jednu hodinu, řekla jsem si že prdim na čaj a rovnou mu dám nutrilon. Vypil celou lahvičku a spal až do sedmi :) to jsem ho slyšela jak jen tak pofňukává a nešla jsem tam, řekla jsem si v tom polospánku, že půjdu až když začne plakat. No a to bylo až v půl deváté :-)
Závěr druhé noci.... stále mi to nestačilo :D ale už jsem se v noci nevzbudila s nalitejma dudáčema a spala déle jak 6 hodin v kuse!!!

TŘETÍ NOC:
Any se vzbudil už ve třičtvrtě na jednu, dala jsem nutrilon. Probudil se v šest ráno, dala jsem další, ale jen půl láhve. Pak se vzbudil v osm.
Závěr třetí noci? Už mě z toho gauče boleli záda :D

ČTVRTÁ NOC:
Teď když jsem si už byla jistá, že nebudu muset vstávat každý dvě hodiny a lítat sem a tam, jsem se rozhodla, že budu spát nahoře v pracovně s Erikem, který tam spí od začátku, protože ho Aňousek budil. Takže vlastně další důvod, proč jsem se rozhodla s tím jeho spánkem něco udělat :D
Any se vzbudil v jednu, dala jsem nutrilon a pak se vzbudil v půl osmé, ale už spinkat nechtěl. Takže jsem ho dala do dětského koutku s ohrádkou a lehla si na gauč s plánem, že si ještě tu hodinku pospim. Jenže jsem byla nucena po dvaceti minutách jít Aňouska přebalit, neboť stál a křičel :D a dost teda smrděl....

Pátá a šestá noc byla téměř stejná a tak jsem se sedmou noc rozhodla o experiment. Jít zpátky do ložnice k Aňouskovi, schválně jestli se zase bude budit častěji. Měli jsme jet totiž na hory a já věděla, že tam stejně budeme spát všichni v jedný místnosti a nic jinýho nám nezbude.

SEDMÁ EPERIMENTÁLNÍ NOC:
K mému překvapení se nic nezměnilo a tak jsem byla nadšená, že nemusím spát jinde než Aňouskovi uděláme dětský pokojíček. JENŽE! Popravdě už ani nevím kdy k tomu došlo, ale když jsem byla o několik týdnu po tom u kamarádky a ona se mě ptala kolikrát za noc se Aňousek budí. Odpovídala jsem, že usne v sedm, okolo desáté dávám nutrilon, pak ve dvě ráno dávám nutrilon a pak ještě třeba v pět. A najednou mi došlo... Sakra vždyť se nic neměnilo, akorát jsem prsa vyměnila za lahev?!
Kamarádka byla ale víc v šoku kolik toho mlíka to dítě vypije :D Prý že je to hrozně moc, že její syn (o měsíc starší než Aňousek) dostane v osm na dobrou noc mlíčko, pak když se vzbudí kolem 3 ráno a v sedm dostane na snídani kaši. A to jí to mlíčko kolikrát nevypije všechno.... A pak nemá ten Aňousek být buclínek žejo :D

No tak jsem si řekla, že když už jsem u nich na návšetěvě, že to vyzkoušim podle jejich pravidel :) 













DALŠÍ EXPERIMENTÁLNÍ NOC (NA NÁVŠTĚVĚ):
Aňousek dostal klasicky v šest kašičku, pak se šel koupat a asi ve tři čtvrtě na osm jsem mu dala nutrilon a šel spinkat. Vzbudil se až ve 3, tak jsem mu dala další a to vypil jenom půlku. Vstával v osm a to spíš kvůli tomu, že slyšel malého Lukáška, který byl vzhůru od sedmi :)
































Po tom co jsme se vrátili z návštěvy jsme si tenhle režim už uchovali. Nejsme sice ve fázi spánku celou noc, ale to je myslím normální když mu není ještě rok. Občas se ale povede, že poslední mlíčko dostane okolo půlnoci a vzbudí se až v 8 ráno :-)což už se za celou ,,mojí,, noc považovat dát. Spánku zdar!


Doufám, že vám moje zkušenost v něčem pomůže a že se třeba i vy rozhodnete učinit nějaké kroky pro lepší spánek váš i vašich dětiček:) 
Já se při této příležitosti rozhodla ukončit i kojení. Je mi jasné, že to tu hodně matek odsoudí, ale já k tomu mám své důvody. Nikomu neříkám ať přestane kojit ani nic podobného. Pouze jsem se podělila o svoji zkušenost. Já sama jsem byla kojena jen 3 měsíce a nemyslím ssi, že bych byla na tom hůře než můj bratr, který byl kojen mnohem delší dobu. 
Vím, že 9 měsíců kojení je pro dítě dostačující. Doktoři doporučují ideálně do 6 měsíců, takže jsem dokonce vytrvalejší :-) 
Je mi jasné, že někdo nepochopí proč jsem MM vyměnila za UM, ale je to přeci každého věc. Aňousek mě už opravdu dost kousal a měla jsem pocit, že i po totálním vykojení z obou prs není dostatečně nasycený. Plus další faktory jako například: že je mnohem lepší dát dítě na hlídání babičce, když už je na UM, nebo taky to, že mě osobně prostě přijde divné kojit dítě do věku, kdy začne mluvit a řekne si sám o prso nebo matce dokonce sám vleze do výstřihu. Ale pokud to vám nevadí, já to neodsuzuji. Jen říkám, že já to takto dělat nechci. 
Takže dělejte si to každá tak jak vám to přijde vhodné. Já to udělala takto a jsme oba spokojeni. Můj syn rozhodně nevypadá, že bych mu nějak ublížila, je to spokojené miminko:-) 
                                  #VyspanáMámaSpokojenáMámaSpokojenáCeláRodina

pátek 17. března 2017

MOJE ZKUŠENOST SE STŘÍDAVOU DIETOU

Hodně se mě ptáte jak se mi podařilo zhubnout poporodní kila. Sice se mi je nepodařilo shodit ještě všechny, ale řeknu vám jak se mi podařilo rychle shodit 5 kilo se střídavou dietou.

O téhle dietě jsem se dozvěděla z časopisu, kde upozorňovali na knížku, která právě vyšla. Jde o celkem drastickou dietu :D protože v ní musíte striktně dodržet 500 Kcal za den,ALE!!! Pozor vážení toto je velké ALE:-) Toto ,,ALE,, mě totiž přesvědčilo se do této diety pustit. Druhý den, tzv. sváteční den, si totiž můžete dopřát cokoli a v jakémkoli množství. Takže jak název napovídá, jeden den držíte dietu a druhý den už máte cheat day a pak zase dietu a zase volno :-)
Ovšem takováto dieta není vhodná pro všechny, nakonec ani pro mě, ale k tomu se dostanu.

Začala jsem s ní poprvé asi 3 měsíce po porodu a vydržela ji 14 dní a zhubla 3 kila. Po druhé jsem ji držela asi před měsícem celkem 3 týdny a zhubla jsem také 3 kila. Když jsem ji držela poprvé, šlo hubnutí skvěle a kila se nikdy zpět nevrátila. Když jsem ji držela teď naposledy, šlo to trochu hůře. A jedno kilo se mi vrátilo zpět. Takže momentálně se pohybuju kolem 58 kg. Jen pro představu, před porodem jsem vážila 75 kg.

Doporučila jsem dietu kamarádce Barče, která zrovna pozitivní výsledky neměla. Pak jsem ji taky doporučila mému tátovi. A teď se podržte! Drží ji asi necelý měsíc a má dole 9 kilo!!!

Držet tuhle dietu není vůbec snadné alespoň pro mladého člověka. 500 Kcal je totiž dost málo. Zdravý člověk by měl jíst pro udržení své váhy a kondice kolem 2000 - 2500 Kcal. Aby jste si to dovedli představit...... 500 Kcal je třeba jedna normální porce cca 350g špaget carbonara.

 Já to dělala tak, že jsem vydržela co nejdéle nejíst v ten můj dietní den a pak jsem si dala většinou nějakou polívku, ty mají třeba okolo 100 kcal za 500 ml . Dohromady za ten den jsem snědla tak litr, takže za 200 kcal no a pak většinou nějaký salát za 280 kcal a nakonec třeba ještě UGO čerstvou šťávu z jablka a mrkve za 35 kcal. Druhý den jsem jedla co jsem chtěla, často i sladkosti, ale koncem volného dne jsem se zase těšila na ten dietní. Vážila jsem se každý den, protože to aspoň vidíte jak se to hýbe, sice nahoru dolu, ale vždy po dietním dnu vidíte jak ta čísla krásně klesají :)



Čočkovo-zeleninová polévka

Tahle dieta mě celkově nadchla nejen pro ty prasácký dny plný jídla kolik a jaký chcete :D ale taky proto, že je jako jediná dieta, která byla vědecky otestována. 
Původně testovali střídavý půst za jiným účelem, když zjistili, že po ní lidí hubnou. Zaměřili proto její výzkum na hubnutí a testovali ji celých 10 let.  Dokonce zjistili, že lidé, kteří drželi střídavý půst a v dietní dny si dali i nějaký fast food jídlo (například hamburger z Mc Donaldu za 253 Kcal) hubli více než ti co jedli pouze zdravá jídla. Nebo taky zajímavá věc: skupina lidí co se vážila každý den, měla lepší hubnoucí účinky než skupina co se vážila jen jednou za týden. O tomto a spousty dalších výzkumů a průzkumů se dočtete přímo v knížce a taky tam najdete několik receptů. Já teda podle nich neuvařila ani prd. Raději jsem si kupovala jídlo hotové s přesně danými kaloriemi.

Ačkoli to zní úžasně, dnes už můžu říct, že pokud budu zkoušet dietu ještě jednou, jednoznačně si na dietní dny navýším kalorie nebo zkusím podobný koncept, kde jíte normálně (ale né zase jako prasata) celý týden a pak jeden den si zvolíte za dietní půst a zase sníte okolo těch 500 Kcal za den. 

Momentálně jsem se ale rozhodla vyzkoušet krabičkovou dietu od firmy Dieta v krabičce.
Před pár lety si můj Erik objednal od jiné firmy krabičkovou dietu a celkem po ní i zhubnul, ale bylo to na mě dost peněz. Tuším, že to bylo kolem 20 tisíc za měsíc. No šílený!!!
 Já si našla firmu Dieta v Krabičce a tam takovouhle částku nezaplatíte ani za 3 měsíce dohromady :D A protože mám tak trochu porovnání, můžu říct, že mají i lepší jídla než tamta firma. Erik jedl skoro jen zeleninu. Ale tady je hoodně masa, k obědu i k večeři, někdy jen k obědu, ale to mi nevadí.

Dokonce jsem měla rozhovor s jejich výživovou poradkyní paní MUDR. Hanou Mojžíšovou. Probrali jsme moje aktivity, moje stravování, moje cíle, prostě všechno. Domluvila jsem se s ní, že napíšeme takový rozhovor na časté otázky a hlavně zásadní a důležité chyby co lidé při stravování dělají, takže pokud máte i vy nějaký dotaz co vás zajímá, určitě mi to napište do komentáře pod článek :)

Mrkněte i k nim na instagram @dietavkrabičce ať vidíte jak ta jídla vypadají. Já mám objednané krabičky na měsíc, takže pak určitě čekejte článek s recenzí a hlavně výsledkama. 

čtvrtek 9. února 2017

HODOBÓŽOVEJ PERNÍK S CITRONOVOU POLEVOU



Na instagramu jsem dělala takovej rychlo postup na tenhle perník a dostala jsem asi triliardu zpráv s prosíkem o recept :D posílali jste mi i fotky jak jste taky pekli a hrozně mě to potěšilo :-) Rozhodla jsem se vám teda recept hodit sem. 
Receptů na perník najdete na internetu spoustu, základ je všude stejný, já si ho ale trochu upravila. Všude celkem kombinují polohrubou a hladkou mouku, jenže kvůli té polohrubé mouce se stává, že se perník drobí. Takže jsem tam šoupla jenom hladkou. Ohledně těch cukříků, většinou dávají jen skořicový, ale já mám moc ráda i vanilkový, a ten jeden pytlíček vždycky doma mám. Ve všech receptech jsem viděla hrnek a půl až dva hrnky cukru. Já jsem to zkrouhla jen na jeden, protože ta poleva je jenom z cukru :D No a navíc jsem tam ještě přidala tu lžičku perníkového koření, aby to prostě chutnalo jako perník :D 

NA PERNÍK BUDETE POTŘEBOVAT:

3 hrnky hladké mouky
1 čokoládový pudink (může být ale i třebas karamelový)
1 prášek do perníku
1 prášek do pečiva
1 skořicový cukr
1 vanilkový cukr
1 lžička perníkového koření
1 hrnek krupicového cukru
3 lžíce kakaa (ale né granka prosim vás :D)
2 vejce
2 hrnky mléka
1 hrnek oleje
špetka soli

a podle chuti můžete přidat do těsta i ořechy a nebo jste mi i hodně psali, že přidáváte marmeládu, aby bylo těsto vláčnější.

 NA POLEVU:
moučkový cukr
citronovou šťávu z citrónu

Všechny ingredience smícháme ručním šlehačem, robotem nebo metlou. Když se vám to povede bez hrudek, tak to bude úplně nejlepší :-) pak už jen do vyššího pekáče dáme pečící papír, nalijeme těsto a šoupneme do vyhřáté trouby na 185 stupňů cca na 30 minut. Dejte si budík na 20 minut, pak se na perník mrkněte, zkuste dřevěnou špejlí nebo párátkem do středu těsta píchnout. Pokud vytáhnete špejli suchou a čistou, perník je hotový. Každá trouba peče jinak i když nastavíte přesnou teplotu, takže špejle je ověřený způsob jak zjistit jestli už je upečeno :)

Pak jen perníček nechejte vychladnout, třeba někde na dlaždičkách na chodbě ať je to rychlejší a mezitím si udělejte polevu. Perník můžete polít čokoládou, rumovou polevou nebo jen napatlat marmeládou. Nám ale nejvíc chutná v kombinaci s citronovou polevou :-) Důležité je, aby byla pořádně hustá, aby vám z perníku nestekla. Vymačkejte šťávu z citrónu a přisypávejte moučkový cukr dokud nebude poleva hustá. Vylijte ji do středu perníku a stěrkou rozetřete po celé ploše. 

Je mi jasný, že už se teď na perník úplně třesete, ale vydržte alespoň 10 minut než poleva trochu zatvrdne. Přejeme vám aby se povedlo :-) pošlete mi potom fotku do directu na instagramu :-* budu ráda..



čtvrtek 2. února 2017

Dětský koutek na hraní

Aňouskův dětský koutek

Hodně se mě ptáte na sociálních sítích kde jsem koupila hrací podložku, kde jsem koupila krabice, kde pytel na hraní, kde tu a tamtu hračku :-) a tak jsem se rozhodla,že Vám to všechno sepíšu tady a přihodím k tomu nějaké své zkušenosti :-)


Nejprve začnu takovou menší historkou. Když jsme se nastěhovali do našeho nového domu, pozvali si designera, aby nám pomohl udělat náš obývací pokoj s kuchyní co nejpraktičtější a prostě jak z časopisu :D Já ale samozřejmě měla nějakou vizi. Sedačku na stejném místě jak to měli původní majitelé a před televizí koberec, na kterém si bude Aňousek hrát. Když jsem to takto odprezentovala panu designerovi, lehce se mi vysmál, pokud si opravdu myslím, že si moje dítě bude hrát pouze na koberci a hračky hned potom uklidí. No co vám na to říct. Jsem prostě mámou poprvé a taková věc mi trochu nedošla :D
Proto pan designer navrhl, abychom pohovku posunuli blíže k televizi a za gaučem vytvořili dětský koutek. Tím pádem při příchodu návštěvy uvidí hezky uklizený obývací pokoj a né rozbordelený obývák plný hraček a drobků od piškotů. 
Dále nám navrhl skříňky podél stěny a gauče, ve kterých budou krabice s hračkami a další věci, které budeme chtít schovat. Ve skříňové sestavě za gaučem budou zabudované samozavlažovací květináče s květinami, které vytvoří ještě větší soukromí v dětském koutku. 

Vizualizace od designera


Nábytek je ve výrobě, takže předpokládám, že úplné dokončení dětského koutku bude až v březnu. Stejně tak nová sedací souprava, závěsy a koberec :D nicméně, vzhledem k tomu jak Aňousek roste a mění se jeho potřeby a záliby v hračkách, dětský koutek se vždycky bude trochu měnit a přizpůsobovat. Nemůžu se dočkat až Aňous bude dostatečně veliký na to, abychom mu pořídili dětskou kuchyňku :D 

Teď momentálně je Aňousek ve fázi kdy umí lézt (asi3 týdny) a tak jsem byla nucena přistavět do koutku ohrádku. Nechtěla jsem ho tam ale zavřít úplně a tak jsem sestavila jen tři stěny, aby měl větší prostor. Asi tak týden se snaží stoupat k nábytku a dnes to konečně dokázal!!!JUPÍÍÍÍ.......Což ale znamená, že jsem byla nucena ohrádku dostavět celou, protože předtím nebyla tolik stabilní aby ho unesla. 


Hledala jsem velkou ohrádku, aby se v ní Aňousek mohl pohybovat a nebyl tam jak křeček v přepravce. Tuhle jsem našla na www.bonami.cz, mají tam i menší a i jiné barvy. 



Co se týče podložky na hraní. Původně jsem zamýšlela jen příjemný koberec, protože nejsem moc fanda dětských barevných motivů, ale zjistila jsem, že tomu se ubránit nedá :D A tak jsem chtěl koupit takové ty pěnové puzzle,nějaké šedobílé se zvířátky. Takové jsem ale nenašla a jak jsem později zjistila, pěnové puzzle děti často rezebírají a ty malé kousky okusují. O to víc jsem opravdu vděčná, že jsem dostala na testování hrací podložku od www.petiteetmars.com. Jejich podložka je oboustanná. Na jedné staně jsou barevná políčka s abecedou a na druhé ptačí městečko. Aňousek obrázky zkoumá, když při pokusu o lezení upadne a praští se do hlavy, tak ani nepípne, protože podložka náraz krásně utlumí a tak není žádné bebíčko, které bych musela pofoukávat :)Jediný problém s touto podložkou je, že se evidentně líbí i našemu kocourovi Prankiemu, protože si o ni rád brousí drápky. Takže je na některých místech už trochu poškrábaná :D
 
Hraček je prostě milion. Any je akorát ve věku, kdy stále strká všechny hračky do pusy, ale už si i hraje s hračkama které mluví, pískají, zpívají nebo jezdí. Chtělo to nějaký řád a tak jsem se rozhodla koupit nějaké boxíky na hračky už teď, i když ještě nemáme vyrobené ty skříňky. Naprosto jsem se zamilovala do těchto 3 Sprouts storage boxů. Jejich jednoduchost a originální ztvárnění zvířátek jsem si zamilovala. Nebudu vám lhát, levná záležitost to zrovna není. Jeden boxík vyjde na 800 korun, ale řekla jsem si, že pokud budeme mít těch 11 dětí (vtípek), že se to vyplatí. Boxy jsou pevné a tak i udrží opírajícího se Aňouse. Poprvé jsem je zahlédla www.bonami.cz, ale měli tam jen čtyři zvířátka. Pak jsem je našla www.feedo.cz tam mají snad všechny, dokonce i organizéry na kočárky, koše na prádlo, organizéry na stěnu--- prostě vše co tato značka nabízí :-)Tak tam na ně určitě mrkněte.
Tak.... podložku máme, boxy máme.... no a teď to nejdůležitější. Jako rodič i vy budete v tomto koutku trávit hodně času. Ať už to bude ráno, kdy si vaše zlatíčko bude hrát zatímco vy budete ještě dospávat (protože je teprve šest hodin ráno žejo :D )nebo přes den kdy vám bude chtít uvařit imaginární papání. A přesně pro to máme v koutku sedací pytel. Aňousek ho dostal od svojí tetičky k vánocům, který sama vyrobila. Je super tvarovací, takže do něj vždy posadím Aňouse a krmím ho, ale více se v něm ,,rochníme,, my s Erikem. Pokud by jste chtěli, Janička vám může nějaký ušít na míru :-) kontakt na ni je melicherikova.jana@seznam.cz
 
Aňousek tak nějak skáče od jedné hračky ke druhé, nenechávám mu vyndané všechny hračky, uklízím je do těch boxíků a každý den mu vytáhnu jinou nebo ty jeho oblíbené.Co se ale do boxíku nevejde je obří pan Krtek. Toho dostal k narození od své druhé tetičky a teprve až teď si s ním vyhraje. Nebo jestli se to tak dá nazvat. Chytne ho za fousky a položí na zem a pak přes něj neustále přelézá sem a tam :D je to ale super. Určitě doporučuju nějakého mega plyšáka na kterém si batolata takto potrénujou lezení a zpevní tím svaly potřebné k stání a potažmo chození. 
Další super věc, co jsem Aňousovi dala na hraní, je malý bazének plný barevných kuliček, které všichni známe z dětských koustků v nákupních centrech. Celkem si s tím vyhraje, zkoumá balónky různých barev, vyndavá je z bazénku a pak je tam zase hází, snaží se je narvat do pusy apod. Kuličky dnes seženete v každém hračkářství. My je máme doma už dlouho jako rekvizity do našich dětských videí. A bazének jsem koupila v létě, ale tenkrát byl na něj ještě opravdu moc maličký, ale teď se perfektně hodí,-)

Nebudu vám tu ukazovat a vypisovat všechny hračky co Aňousek má :D to by bylo na dlouho, ale můžu případně napsat článek jen na ty nejlepší, takové ty interaktivní, naučné, praktické nebo prostě jen ty krásné.Takže mi kdyžtak dejte vědět v komentářích pokud by vás to zajímalo.
 Mějte se krásně, brzy se zase ozvu :-*

pátek 7. října 2016

JAK ZVLÁDÁM ROLI MAMINKY?





Zdravím všechny ženy a maminky!

 Hned ze začátku musím říci,že jsem si vždy myslela, že ženy na mateřské DOVOLENÉ, se nudí. Už jen ten název dovolená, mě vždy přesvědčoval o tom, že to bude super tříletá pohodička :D Ale musím říci, že jsem se teda šeredně mýlila a ten kdo to nazval dovolenou? Ten absolutně netušil o čem je řeč...!

Je tomu už čtyři a půl měsíce co se ze mě stala máma. Maminkou jsem chtěla být vždycky. Asi nikdy jsem neměla takové to období, kdy holky nemají rády děti a kdy bych  rohlašovala, že je nechci. 
Vždycky jsem věděla, že budu přísná máma, ale milující. No a musím říct, že se za to na sebe zlobím.

To víte, už čtyři měsíce jsem se pořádně nevyspala. A protože mimina neumí mluvit a neřeknou vám co je trápí, je hrozně těžké poznat co svým pláčem chtějí říci. A tak když mi Any ve dvě v  noci mručí, jen mručí a nepláče (on totiž moc nepláče), je přebalený, nakojený, prdíky ho už přes měsíc netrápí, vy jste unavená a on prostě jen leží a mručí a vy už nevíte co dělat jen, aby přestal s tím protivným zvukem a šel zase spinkat,aby Vy jste mohla jít spinkat. Tak už samým zoufalstvím občas jen zakřičím! V tu chvíli mi prostě bouchnou nervi. Neumím to ovládnout, hned po tom se uklidním, hambím se a omlouvám se Aňouskovi, že jsem na něj zakřičela. Je to hrozné! Ale jsem jen člověk.. Prosím řekněte mi, že v tom nejsem sama. Možná v tom hrajou roli i hormony, protože stále kojím. Nevím, nedokážu si to jinak vysvětlit, protože takhle jsem nikdy výbušná nebyla. ...

Tak a teď, když jsem se vám svěřila s tímto děsivým přiznáním, chci také podotknout, že můj syn je to nejlepší co mě v životě potkalo :) druhá je ta, že jsem potkala Erika, moji životní lásku, a stvořila... s jeho pomocí :D našeho chlapečka. 

Každé ráno, když jdu vzít Anyho z postýlky, jen co mě zahlédne, začne se na mě usmívat. A řeknu vám, že je to ten nejhezší začátek dne. Je tak voňavoučnej a heboučkej, že ho musím pořád pusinkovat :) Ale to zná asi každá maminka. 

Jak jsem již psala, Anymu jsou už 4 měsíce a 2 týdny. Úderem čtvrtého měsíce se začal přetáčet ze zad na bříško. Umí to na obě strany :) týden na to, když jsem si ho dala po kojení na odříhnutí na rameno, se mi začal nožičkama odrážet a ,,stoupat si,, a dnes jsem ho viděla, jak leží na bříšku a dává si kolínka pod bříško, zvedá zadeček a snaží je pošoupnout :D Bohužel má ještě slabé ručičky, takže se nikam daleko neodplazí. Ale to podle mě nebude trvat dlouho. Je úžasné jaké teď dělá pokroky a jak každý týden umí něco nového. Ale zároveň mi už končí ty dny, kdy jsem ho dala do postýlky a on celé dny prospinkal a já mohla v klidu uklízet, vařit, koukat na seriály atd. Teď totiž vyžaduje pozornost, mručí, protože se nudí a protože, chce abych si s ním hrála a věnovala se mu. Občas funguje, když si ho dám do křesílka a při úklidu, vaření a podobných čiností vyprávím. Povídám mu co právě dělám, nebo co dělat budu. 

Co se týče jídla. Neodolala jsem a po ukončeném 4. měsíci jsme dali Aňouskovi ochutnat mrkvičku. Poprvé to víceméně plival, po druhé to už hezky ochutnával a snědl tři lžičky a po třetí by to už spapal všechno :D Ale Erik byl tak trochu proti. Přečetli jsem si o tom trochu více a nakonec se rozhodli počkat až do ukončeného 6. měsíce. Já si tím ušetřím práci s příkrmy ještě dva měsíce, bude plně kojený půl roku, a teprve pak začneme postupně s příkrmy. Po nich prý už děti zvládnou spinkat déle. Takže si na spánek počkám, ještě dva měsíce :D

Takže závěrem chcí říci, že být maminkou na mateřské dovolené není žádná pr...l :D Starat se o domácnost, plně se věnovat stále aktivnějšímu dítěti a třeba do toho i něco pracovat je opravdu záhul. Ale stojí to za to! 

sobota 30. července 2016

MŮJ POROD


Dnes je to už dva měsíce od porodu :) užíváme léto a stále se učíme jednoduché denní rituály s miminkem. Ale řekla jsem si, že už je načase Vám povědět o mém porodu, o tom nejskvělejším zážitku v mém životě. Né nemyslím to ironicky :-) vážně to byl můj nejskvělejší zážitek v mém životě.

Začneme hezky od začátku. Byla jsem 41 týden + 2 dny a byla jsem smířená, že toho prcka sama na svět vyhnat nedokážu. 41 + 4 jsem měla jít na prohlídku a případnou vyvolávačku. Pravděpodobně to byla přesně ta chvíle, kdy jsem se přestala snažit malého vyhnat ven všemožnýma nesmyslnýma jídlama a aktivitama, o kterých se dá na internetu dočíst. A právě v ten moment mi začal porod. 

Bylo to ve 4 ráno dne 25.5.2016. Měla jsem bolesti břicha podobné menstruační bolesti a necítila jsem žádné pohyby miminka. 
Pochopitelně jsem se začala bát, protože to mrně se tam jinak mlelo pořád, a najednou nic. Nechtěla jsem, ale ještě plašit, a tak jsem Erika nebudila a nechala ho spát. Šla jsem do vedlejší místnosti a přemýšlela jak ho probudit, donutit ho nějakému pohybu. Zkusila jsem dřepovat, tancovat a dokonce i twerkovat :D nic... po asi deseti minutách jsem už začala mít opravdu strach. Šla jsem zpět do postele a probudila Erika se slzama v očích, že se malý nehýbe a mě bolí břicho. Uklidnil mě, že určitě jenom spinká, vždyť je půl pátý ráno :D po několika dalších minutách a nespočet slz, jsem konečně ucítila pohyb. Uf... Ahhh.. a jéje... asi mi začaly kontrakce: pomyslela jsem si. Vytáhla jsem mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na kontrakce. Začala jsem je stopovat, když v tom mi aplikace napsala: jeďte do nemocnice. Říkám si: ,, vždyť je mám nepravidelný, jednou po 5 minutách, jednou po 7 minutách, a pak zase po 5... zkusím si dát horkou sprchu a uvidíme jestli se kontrakce zpravidelní a zrychlí,,. 

Po 15 minutách ve sprše se nic moc nezměnilo, ale kontrakce pokračovaly. Šla jsem zpět do postele a stále si zadávala jednotlivé kontrakce. Bolest nebyla nijak zvlášť velká, takže jsem byla v klidu. Asi v půl osmé na mě otevřel oči Erik a první co řekl bylo : ,,Už rodíš?,, a já na to : ,,Jo jo, už rodim,,. Erikovi to asi nedošlo, protože mi odpověděl: ,,super a už je venku?,, a já na to: já vážně rodím,, a ukázala jsem mu seznam mých kontrakcí na telefonu. Další věta byla o tom, že musí jít teda nahrát video :D 

Vstala jsem a postupovala jsem podle svého plánu. Dobalila si tašku do porodnice, dala si ještě jednu sprchu a celá jsem se oholila, zavolala jsem mamince, že rodím a dala vědět i ostatním. Erik mezitím začal trochu vyšilovat, že už musíme jet jinak tu porodim, ale zároveň na něm bylo vidět, že mi trochu nevěří, že už opravdu rodím. Asi proto,že jsem vypadala celkem v klidu. :-)

Kolem 9 ráno jsme dojeli do porodnice Motol. Vtipná vsuvka: když jsem se v prvních měsících těhotenství rozhodovala, kde budu rodit. Napsal mi jeden klučina, že jeho přítelkyně dělá porodní asistentku v Motole, a že mi na ní dá kontakt pokud bych se chtěla na něco zeptat. S porodní asistenkou Luckou jsem si vyměnila celkem dost zpráv. A tak když to na mě přišlo, byla první komu jsem psala, nebo spíše jsem se ptala, jestli rodím. Měla jsem štěstí, protože zrovna jela do práce, a tak mi napsala ať se přijedu ukázat. Bylo to tak trochu srandovní, že jsem si s ní psala několik měsíců, a když jsem ji poprvé viděla, hned mi koukala mezi nohy :D
Po tom co mě Lucka vyšetřila, jsem šla na monitor. Měla jsem radost, když mi řekla, že opravdu už rodím, ale taky řekla, že jsme na úplném začátku, takže to může ještě dlouho trvat. Ptala se mě, jestli chci jet domů a nebo tam raději zůstat. Říkala jsem si: ,, pane bože to bude na celej den,,. Ale protože to byl můj první porod, raději jem řekla, že zůstanu. Pak mě přišla vyšetřit ještě paní doktorka a řekla, že jsem otevřená asi na 2 a půl cm, že mě dají už na porodní pokoj a uděláme přípravu (což znamená klystýr) a že tím, se to třeba rozjede. No.. měla pravdu... něco se opravdu rozjelo :D 

Nebudu zacházet do detailů, ale je vám jasný co se asi dělo. Po celou tuhle dobu, byl Erik pryč. Šel do auta pro zbytek věcí a šel mi koupit hroznový cukr, abych měla energii, a taky se převlékl do zelenýho doktorskýho hábitu. Když přišel, už jsem měla celkem bolestivý kontrakce tak po 4 minách. Už jsem je musela rozdýchávat, a tak jsem byla ráda, že mám komu drtit ruku. 

Lucka byla skvělá, chodila mě hodně často kontrolovat, ale i tak nám nechali naprosté soukromí. Asi v 11 hodin mě dali už na lehátko a připevnili monitor, abychom měli miminko pod kontrolou. To bylo sice fajn, že jsem měla jistotu, že je malý v pořádku, ale musela jsem jen ležet na boku a tak jsem nemohla už sakrabolestivé kontrakce rozchodit. Bolest se stupňovala a já byla otevřená na 5 cm. Ve 12 hodin mi nabídli epidurál. Bojovala jsem sama se sebou. Ptala jsem se Lucky na jak dlouho to vidí. Řekla, že prvorodičky se otevírají tak 1 až 2 cm za hodinu a že si myslí, že tak v sedm večer porodim. 

Ta představa, že budu mít takovéhle bolesti, kvuli kterým hrozilo, že Erik přijde o ruku :D ale hlavně, že už mi pak nezbude síla na samotný porod, mě děsila... ,,7 hodin bolestí? to nedám,, říkala jsem si v hlavě. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro Epidurál. Vy víte jak moc jsem ho nechtěla. Hlavně proto, že jsem se bála toho jak se zavádí. A taky jsem měla proč....

Na zavedení epidurálu poslali Erika pryč. Přišel pan doktor se sestrou. Já měla fáááákt hodně hodně velký bolesti při kontrakcích co už se zdály být po minutě, když v tom po mě pan doktor chtěl abych se (s tím obrovským břichem) schoulila do klubíčka. Přišlo mi to nemožný, ale nějak jsem to udělala. V hlavě mi znělo jenom : ,,nesmíš cuknout, nesmíš cuknout,,. Pak pan doktor říká, teď se nesmíte hýbat. NO a co se nestalo? Já ucukla....

Doktor se celkem vyděsil, ale asi to bylo v pohodě. Za 15 minut mi epidural začal působit a mě se ulevilo. Bolesti jsem stále cítila, ale bylo to mnohem snesitelnější. Pak mě přišla Lucinka  zkontrolovat a prasknout vodu. To jsem moc nevnímala, jen vím, že to muselo být na kontrakci, aby neublížila miminku. Ale Erik tvrdil, že prý vytáhla nějakej obrovskej šperhák :D a ten zasunula dovnitř :)

Asi ve dvě hodiny jsem byla už otevřená na 9 cm, a tak Lucka řekla, že si zkusíme tlačit. Ať si to natrénujeme. Počkaly jsme na kontrakci a na tu jsem na tři nádechy třikrát zatlačila. Lucka jen proshlásila, že už vidí hlavičku a že má prý světlý vlásky. Pak už to byla rychlovka. Lucka přivolala doktorku, ta zasedla a porod začal. Erik se jen tak na mě podíval a řek:počkat... já myslel, že si to jen zkoušíme,,.¨

Tlačení mi prý celkem šlo. Trénovala jsem s aniballem a tak jsem trochu doufala, že mi to půjde snadno a bez nástřihu. Ale měla jsem nacvičeno jen 26 cm.
Pamatuji si že, po par tlačeních jsem cítila tupou bolest a pocit, že se ve mě něco otáčí. V tom Lucka prohlásila, jestli si chci sáhnout na hlavičku. Byla to dost nepříjená bolest a asi mi to v tu chvíli ani nedošlo, a tak jsem jen řekla něco jako, že ani ne, ať už ho dostanou ven. Pak doktorka řekla:,, už jen třikrát zatlačíte. A já si řekla: ,,proboha třikrát? to už nezvládnu, už nemám sílu,, no řekla jsem to vlastně i nahlas. Přesji pokaždé kdy jsem se měla jen nadechnout a zase tlačit. Před každým nádechem následovala věta: Už nemůžu,už nemůžu. Ježiš jak já se pak styděla :D že jsem to furt říkala. A hlavně když pani doktorka řekla, že jen třikrát zatlačim. Já si v tu chvíli myslela, že myslí tři kontrakce tudíž celkem devětkrát.Ale bylo to jen na tu jednu.

 ,,Zatlačte.... teď netlačte... teď jen maličko,,.... šup a najednou tam byl. Vyklouznul jako namydlený mejdlo co chcete vzít do ruky :D A mě už nic nebolelo... v tu chvíli se pro mě zastavil celý vesmír. Nevnímala jsem nic jiného než toho maličkýho naháčka a muže co stál vedle mě, Erika, moji životní lásku a otce našeho syna. ,,Páni,už je tady, panebože to bylo nějak rychlý...to neni možný, že jsem právě porodila našeho syna,,..... tohle a dalších milion emocí se mi honilo hlavou. 

Rovnou z rukou doktorky putoval Any na mé bříško, sestřička ho lehce otřela a přehodila přes něj deku. Byl to ten nejkrásnější pocit. Koukala jsem jen na něj a nevnímala, že porod ještě neskončil. během několika sekund po porodu, mi Lucka cosi píchala do žíly, doktorka kroutila pupeční šňůrou, za pár sekund jsem pak porodila placentu, Erik přestřihával pupeční šňůru Anymu, pak mě doktorka oznámila, že bude šít moje poranění, protože jsem se natrla asi na 4 stehy. To všechno se dělo, když jsem měla ten malý zázrak ne ,,v,, ale ,,na,, bříšku. A i když se říká, že t´šití bolí více než porod... já vnímala jsem Anyho.

Dětská doktorka si pak vzala malého na vyhřívaný stůl, rychle ho zvážili a změřili, prohlídli, otřeli a zabalili do dečky a dali mi ho do náručí. Anakin se narodil ve 14:23, vážil 3780 g a měřil 51 cm.

Na porodním sále jsme pak zůstali s malým asi hodinku, pak ho odnesli na všechna vyšetření, vykoupat apod. Mě přivezli jídlo, i když jsem hlad vůbec neměla. Asi za další hodinu mě pak převedli na oddělení šestinedělí, kam za mnou hned přišla maminka s manželem a pak i kamarádi. Druhý den jsem se s Anym stěhovala na nastandartní pokoj. Byla jsem ráda, že se uvolnil, protože tolik návštev by asi moje spolubydlící nevydejchala :D  

V porodnici jsme stráli 4 noci. Tu čtvrou za náma přijel Erik, protože s námi mohl spát. Bohužel nám Anyho na tuto noc odvezli na fototerapii, protože jeho hodnoty na novorozeneckou žloutenku byly vysoké. Plakala jsem. Plakala jsem i když jsem věděla, že to nic není, že bude v pořádku a že hned další den budeme moci jít domů. Vidět ho ale v inkubátoru se zakrytýma očíčkama, kvůli tomu modrému světlu, byl strašný pocit. 

Tímto bych chtěla poděkovat všem se kterými jsem v nemocnici přišla do styku. Všichni byli milý, ochotní a chápavý. Velký dík patří sestřičkám na šestinedělí, které mi pomohli s kojením, díky doktorce, která nenechala nic náhodě a Aňouska z novorozenecké žloutenky dostala. Ale největší dík patří jednoznačně Lucii. Lucka se o nás starala, vše mi vždy vysvětlila, často nás kontrolovala, ale hlavně byla nejmilejší na světě. Díky jejím pozvbuzujícím slovům, jsem se cítila silná tak podle mého názoru porod zvládla rychle a na jedničku. Lucinko moc děkujeme :-*






úterý 17. května 2016

40 týden těhotenství


Takže jestli jsem vám minule psala ohledně neustálých zpráv, jestli už jsem porodila.... Tento týden je to ještě horší. Pane bože já za to začínám své kamarády nesnášet :D uvádějí mě tím do ještě většího stresu než už jsem. Momentálně jsem den po termínu porodu a tím pádem začínám 41 týden a tak zvaně přenáším. 

Ze čtvrteční kontroly u lékaře vím, že jsem na 1,5 cm otevřená tzv. na prst a že miminko naléhá hlavičkou na děložní hrdlo.. Podle doktorky jsme prý připraveni na porod, takže mám jen čekat na kontrakce a nebo prasknutí plodové vody. Ani jedno se zatím nekonalo.

Jak ze sebe dítě vypudit? Já snad už zkusila vše. Čaj z maliníku, čaj ze zázvoru,skořice a hřebíčku, horkou vanu, horkou sprchu krouživými pohyby kolem břicha, dřepy, chození do schodů, poskakování na míči, kroužení na míči, sex, stimulace bradavek... no snad vše co se dá přečíst na internetu. Malý je tam zřejmě ale spokojený, i když mám tedy pocit, že se mi tam mele neobvykle více než dřív. Občas cítím i tlak na ,,spodek,, jako by se snažil protrhnout blanku aby vytekla voda. Ale zatim bez úspěchu. 

Volala jsem do nemocnice, že se mi nezdá přijít na kontrolu až tři dny po termínu. Bylo mi ale řečeno, že je to běžné a ať se nestresuji. 

Dnes 40+1 den se cítím totálně unavená. Takový den jsem měla jen párkrát za celé těhotenství. Jenže to není vše.. jsem neskutečně protivná a chce se mi snad celý den plakat. Divim se, že mě tu Erik nenechal samotnou a nešel se někam ožrat :D 

Takže jsem si řekla, že mě asi chce moje tělo na ten náročný den připravit a bez ohledu na ten bordel co je doma, bych měla odpočívat a nic nedělat. Takže si užívám poslední lenošské dny (možná hodiny), kdy si pouštím romantické kýčovité komedie, u každé vypotřebuji jeden balíček kapesníčků a sním čokoládovou tyčinku. Snažím si sama sobě domluvit ať se nestresuji, že malý tu tak či tak do toho týdne bude a že mám aspoň čas si odpočinout. Jenže ve chvíli, kdy se mi podaří samu sebe takto uchlácholit, přijde další zpráva: ,, Tak co? Už rodíš? Nějak se mu nechce ven co?,, a už zase přemýšlím. Jsou jen dvě možnosti: za 1. vyhodit telefon z okna a za 2. jít si napustit další vanu, vyjít sedm pater, skočit na Erika a namasírovat si bradavky :D

čtvrtek 12. května 2016

39 týden těhotenství



Ahoj všichni, omlouvám se za dlouhou odmlku :-/ to víte, už jsem najela na totál magor přípravný mód matky a šíleně dodělávala poslední věci, než se malý narodí.

Náš spolubydící Vilda alias Mr. Waterfall se již odstěhoval, ale jeho věci v našem bytě zůstávají do té doby, než se mu dostaví jeho byt. Takže super, že jsme sami, ale všude bordel.... No.. takže si dovedete představit těhotnou před porodem s hnízdícím efektem, jak to nese :D Přemlouvala jsem Erika ať si do Vildova pokoje odstěhuje psací stůl a pracuje tam, abych mohla postýlku pro miminko dát do ložnice. Načeš, ale můj úžasný muž (který se nechce vzdát svého pracovního kutlochu) vymyslel, že naši ložnici s jeho pracovnou ponecháme tak jak je a z nového pokoje bude rodinná ložnice. Moc se mi nelíbila, představa, že budeme mít dvě ložnice, aby náhodou Erik pak nespal pořád tam žejo.. :D Ale nalákal mě, že si konečně koupíme vysněnou vysokou světlou postel a,že konečně naše ložnice bude krásně prosvětlená a né ta černá kobka, kde jsme spali doposud. Takže máme ložnici snů a hostinský pokoj s pracovnou. Tohle jsem si tedy mohla konečně ze seznamu odškrtnout :)

Další věcí na sez amu byl přebalovací pult... Ty co vidíte v obchodě mi přišly celkem drahé a navíc ošklivé. Takže jsem si koupila bílou komodu v ikei a zajela do Obi pro bílou dřevotřískovou desku, bílé lemovací zažehlovací pásky a lepící pásky :) A s pomocí mamky manžela jsme vytvořili suprčupr přebalovací pult :) odškrtnuto

Teď tedy začínám (nebo popravdě jsem momentálně v plném proudu)týdne a mám vše hotové, Vildovi věci jsou rozmístěny po bytě, ale už nemám sílu to někde schovávat... ne s tímhle mega břichem :D

Cítím se stále skvěle. Dokonce jsem si i zašla na manikúru a pedikúru, ať jsem do nemocnice fešanda :D (vtípek.... ) jen jsem si říkala, že dokud mám čas na takovýhle hovadinky tak proč ne :)
Takže kromě toho, že se cítím opravdu pomalá, obrovská a nateklá, se mám fajn. Už jen to čekání je opravdu šílené. Již dva týdny se mi přes den objevují poslíčkové, ale nic víc. Na kontolu chodím jednou týdně a tam mi již od začátku říkají, že je čípek zkrácený a až přijdou pravidelné kontakce ať přijdu.. pokud nepřijdou uvidíme se zase za týden :-)

Přiznám se vám, že jsem již podnikala pár kroků k vyvolání porodu. Kromě toho, že jsem bez Erikova vědomí vystěhovala všechny Vildovi věci včetně nábytku do chodby, poté novou postel smontovala (za co mě teda pěkně seřval :D, ale já jsem prostě Bořek stavitel a chci si vše udělat hned a sama), tak jsem i šíleně uklízela a prostě se asi tři dny vůbec nezastavila a každý ten den završila horkou vanou s masáží bradavek :D (prý to taky pomáhá) a k tomu popíjela čaj z maliníku.... TAK SE PROSTĚ NIC NESTALO!!! Takže jsem si řekla, že na to už prdim a nechám tomu volný průběh.
Jenže čim víc se blížím datu porodu a furt nic, jsem nervózní, že budu přenášet. A to prostě nechceš, když už to nosíš 9 měsíců, máš všechno připravený, uklizený, venku počasí na procházky s kočárem, v obchodem krásný oblečení, ale ty nevíš jakou budeš mít velikost, kontrakce už 14 dní a hlavně..... denně mi chodí milion zpráv od kamarádů a rodiny a fanoušků a prostě všech co ví, že mám za chvíli rodit, a ptají se mě, jestli už rodim!!! :D Je milý, že na mě myslí, ale tahle otázka mi už teda leze krkem... prostě na ni musim stále odpovídat, že NE :)

Takže mi držte palce ať už to konečně přijde :-) Protože už chci toho našeho drobečka držet v náručí a jen na něj zírat :) Všem ženám co byly se mnou těhotný a už porodily, moc a moc gratuluju a těm co to teprve čeká :-) přeju hodně štěstí a co nejméně bolestný porod :)