ZDRAVÉ A ZDRAVĚJŠÍ CUKROVÍ

Zdravím všechny uspěchané maminky, ženy i muže ve Vánočním čase. Vánoční úklid domácnosti, vybírání, kupování a balení dárků, návštěvy, mikuláš, nákupy, vaření, smažení a pečení.... no je toho zkrátka jako každý rok spousta, a tak si ani nemůžete ten krásný čas Vánoc vychutnat. Obvykle se z toho stresu ani nestíháte normálně najíst a pak se cpete tučným a nezdravým cukrovím. A já říkám DOST!!

Jak asi většina z vás ví, tak jsme se přestěhovali do domečku, kde je i tak už dost práce. Rozhodla jsem se proto, že letos nebudu dělat ani výzdobu a ani pravděpodobně nebudeme svátky trávit v novém. Aňousek z toho ještě nemá rozum, a tak toho využijeme a svátky budeme trávit u rodiny. Tím pádem mi toho tolik nezbude a mohu tak pomoci VÁM, moji milí ♥

Rozhodli jsme se s mojí kamarádkou Gábinkou, že budeme péci cukroví na zakázku, pro Vás, pro ty kdo si chtějí odpočinout a užít si Vánoce jak se patří. Ale protože si všichni chceme udržet váhu, ale i tak prostě neodoláme a to cukroví si s návštěvou u kafe dáme, rozhodli jsme se pro vás připravit zdravější verzi cukroví. 

V první řadě se jedná o tradiční cukroví, ale BEZLEPKOVÉ a pak také čím dál častěji vyhledávané RAW CUKROVÍ.Proč že jsou zdravější? Mouky bez lepku jsou zdravější, díky vyššímu obsahu živin, minerálů a vlákniny, nezalepí vám střeva jako mouka klasická. Ale protože s dobrou zprávou většinou přichází i špatná, není tomu jinak ani v tomto případě. Špatnou zprávou je, že práce s bezlepkovou moukou je rozhodně těžší, než s běžnou moukou. Důvodem je právě absence lepku. Ale já jsem se obrnila trpělivostí a láskou. No a raw cukroví, je nepečené cukroví, které obsahuje jen přírodní složky jako sušené ovoce,ořechy, med,kokosový olej apod.

Máte zájem o kilo namíchaného cukroví nebo jen určitý počet kusů od každého druhu? Jak je libo :-) Budeme péct bezlepkové perníčky zdobené polevou,bezlepkové vosí úly, bezlepkové linecké cukroví s malinovou marmeládou, bezlepkové vanilkové rohlíčky, bezlepkové cookies s kousky čokolády,mé oblíbené vdovské pusinky,raw datlové kešu koule obalené v kakau, raw matcha-kokosovo-citronové kešu koule obalované v kokosu a možná i více dalších druhů.

Vzhledem k ceně bezlepkové mouky, kvalitních surovin a náročnosti práce s bezlepkovým, ale sakra lepivým cukrovím :D jsme se rozhodli nacenit 1 kilo cukroví 850,- Kč popřípadě pokud bude zájem o určitý počet kusů od jednotlivých druhů, budeme to účtovat 12/kus. Nejnižší objednávku přijímáme nad 300,- Kč. V případě zájmu piště na můj email ladydomisha@gmail.com akorát mi prosím napište do předmětu ,,cukroví,, ať nemám zmatek :-) 

Nemám vůbec představu jak moc velký zájem o to bude :D a tak bližší info i s fotkami cukroví dodám v nejbližší možné době po upečení všech druhů. Předání by pak mohlo probíhat nějak na domluvě. Buď mnou osobně a nebo z ruk mé drahé spolucukrářky Gabky :-)

Takže piště piště ať už případně začneme péct s láskou pro vás ♥

Děkujeme a těšíme se na objednávky

Vaše Domi a Gabi 

JAK ZVLÁDÁM ROLI MAMINKY?

Zdravím všechny ženy a maminky!

 Hned ze začátku musím říci,že jsem si vždy myslela, že ženy na mateřské DOVOLENÉ, se nudí. Už jen ten název dovolená, mě vždy přesvědčoval o tom, že to bude super tříletá pohodička :D Ale musím říci, že jsem se teda šeredně mýlila a ten kdo to nazval dovolenou? Ten absolutně netušil o čem je řeč...!

Je tomu už čtyři a půl měsíce co se ze mě stala máma. Maminkou jsem chtěla být vždycky. Asi nikdy jsem neměla takové to období, kdy holky nemají rády děti a kdy bych  rohlašovala, že je nechci. 

Vždycky jsem věděla, že budu přísná máma, ale milující. No a musím říct, že se za to na sebe zlobím.

To víte, už čtyři měsíce jsem se pořádně nevyspala. A protože mimina neumí mluvit a neřeknou vám co je trápí, je hrozně těžké poznat co svým pláčem chtějí říci. A tak když mi Any ve dvě v  noci mručí, jen mručí a nepláče (on totiž moc nepláče), je přebalený, nakojený, prdíky ho už přes měsíc netrápí, vy jste unavená a on prostě jen leží a mručí a vy už nevíte co dělat jen, aby přestal s tím protivným zvukem a šel zase spinkat,aby Vy jste mohla jít spinkat. Tak už samým zoufalstvím občas jen zakřičím! V tu chvíli mi prostě bouchnou nervi. Neumím to ovládnout, hned po tom se uklidním, hambím se a omlouvám se Aňouskovi, že jsem na něj zakřičela. Je to hrozné! Ale jsem jen člověk.. Prosím řekněte mi, že v tom nejsem sama. Možná v tom hrajou roli i hormony, protože stále kojím. Nevím, nedokážu si to jinak vysvětlit, protože takhle jsem nikdy výbušná nebyla. ...

Tak a teď, když jsem se vám svěřila s tímto děsivým přiznáním, chci také podotknout, že můj syn je to nejlepší co mě v životě potkalo :) druhá je ta, že jsem potkala Erika, moji životní lásku, a stvořila... s jeho pomocí :D našeho chlapečka. 

Každé ráno, když jdu vzít Anyho z postýlky, jen co mě zahlédne, začne se na mě usmívat. A řeknu vám, že je to ten nejhezší začátek dne. Je tak voňavoučnej a heboučkej, že ho musím pořád pusinkovat :) Ale to zná asi každá maminka. 

Jak jsem již psala, Anymu jsou už 4 měsíce a 2 týdny. Úderem čtvrtého měsíce se začal přetáčet ze zad na bříško. Umí to na obě strany :) týden na to, když jsem si ho dala po kojení na odříhnutí na rameno, se mi začal nožičkama odrážet a ,,stoupat si,, a dnes jsem ho viděla, jak leží na bříšku a dává si kolínka pod bříško, zvedá zadeček a snaží je pošoupnout :D Bohužel má ještě slabé ručičky, takže se nikam daleko neodplazí. Ale to podle mě nebude trvat dlouho. Je úžasné jaké teď dělá pokroky a jak každý týden umí něco nového. Ale zároveň mi už končí ty dny, kdy jsem ho dala do postýlky a on celé dny prospinkal a já mohla v klidu uklízet, vařit, koukat na seriály atd. Teď totiž vyžaduje pozornost, mručí, protože se nudí a protože, chce abych si s ním hrála a věnovala se mu. Občas funguje, když si ho dám do křesílka a při úklidu, vaření a podobných čiností vyprávím. Povídám mu co právě dělám, nebo co dělat budu. 

Co se týče jídla. Neodolala jsem a po ukončeném 4. měsíci jsme dali Aňouskovi ochutnat mrkvičku. Poprvé to víceméně plival, po druhé to už hezky ochutnával a snědl tři lžičky a po třetí by to už spapal všechno :D Ale Erik byl tak trochu proti. Přečetli jsem si o tom trochu více a nakonec se rozhodli počkat až do ukončeného 6. měsíce. Já si tím ušetřím práci s příkrmy ještě dva měsíce, bude plně kojený půl roku, a teprve pak začneme postupně s příkrmy. Po nich prý už děti zvládnou spinkat déle. Takže si na spánek počkám, ještě dva měsíce :D

Takže závěrem chcí říci, že být maminkou na mateřské dovolené není žádná pr...l :D Starat se o domácnost, plně se věnovat stále aktivnějšímu dítěti a třeba do toho i něco pracovat je opravdu záhul. Ale stojí to za to! 

MŮJ POROD

Dnes je to už dva měsíce od porodu :) užíváme léto a stále se učíme jednoduché denní rituály s miminkem. Ale řekla jsem si, že už je načase Vám povědět o mém porodu, o tom nejskvělejším zážitku v mém životě. Né nemyslím to ironicky :-) vážně to byl můj nejskvělejší zážitek v mém životě.

Začneme hezky od začátku. Byla jsem 41 týden + 2 dny a byla jsem smířená, že toho prcka sama na svět vyhnat nedokážu. 41 + 4 jsem měla jít na prohlídku a případnou vyvolávačku. Pravděpodobně to byla přesně ta chvíle, kdy jsem se přestala snažit malého vyhnat ven všemožnýma nesmyslnýma jídlama a aktivitama, o kterých se dá na internetu dočíst. A právě v ten moment mi začal porod. 

Bylo to ve 4 ráno dne 25.5.2016. Měla jsem bolesti břicha podobné menstruační bolesti a necítila jsem žádné pohyby miminka. 
Pochopitelně jsem se začala bát, protože to mrně se tam jinak mlelo pořád, a najednou nic. Nechtěla jsem, ale ještě plašit, a tak jsem Erika nebudila a nechala ho spát. Šla jsem do vedlejší místnosti a přemýšlela jak ho probudit, donutit ho nějakému pohybu. Zkusila jsem dřepovat, tancovat a dokonce i twerkovat :D nic... po asi deseti minutách jsem už začala mít opravdu strach. Šla jsem zpět do postele a probudila Erika se slzama v očích, že se malý nehýbe a mě bolí břicho. Uklidnil mě, že určitě jenom spinká, vždyť je půl pátý ráno :D po několika dalších minutách a nespočet slz, jsem konečně ucítila pohyb. Uf... Ahhh.. a jéje... asi mi začaly kontrakce: pomyslela jsem si. Vytáhla jsem mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na kontrakce. Začala jsem je stopovat, když v tom mi aplikace napsala: jeďte do nemocnice. Říkám si: ,, vždyť je mám nepravidelný, jednou po 5 minutách, jednou po 7 minutách, a pak zase po 5... zkusím si dát horkou sprchu a uvidíme jestli se kontrakce zpravidelní a zrychlí,,. 

Po 15 minutách ve sprše se nic moc nezměnilo, ale kontrakce pokračovaly. Šla jsem zpět do postele a stále si zadávala jednotlivé kontrakce. Bolest nebyla nijak zvlášť velká, takže jsem byla v klidu. Asi v půl osmé na mě otevřel oči Erik a první co řekl bylo : ,,Už rodíš?,, a já na to : ,,Jo jo, už rodim,,. Erikovi to asi nedošlo, protože mi odpověděl: ,,super a už je venku?,, a já na to: já vážně rodím,, a ukázala jsem mu seznam mých kontrakcí na telefonu. Další věta byla o tom, že musí jít teda nahrát video :D 

Vstala jsem a postupovala jsem podle svého plánu. Dobalila si tašku do porodnice, dala si ještě jednu sprchu a celá jsem se oholila, zavolala jsem mamince, že rodím a dala vědět i ostatním. Erik mezitím začal trochu vyšilovat, že už musíme jet jinak tu porodim, ale zároveň na něm bylo vidět, že mi trochu nevěří, že už opravdu rodím. Asi proto,že jsem vypadala celkem v klidu. :-)

Kolem 9 ráno jsme dojeli do porodnice Motol. Vtipná vsuvka: když jsem se v prvních měsících těhotenství rozhodovala, kde budu rodit. Napsal mi jeden klučina, že jeho přítelkyně dělá porodní asistentku v Motole, a že mi na ní dá kontakt pokud bych se chtěla na něco zeptat. S porodní asistenkou Luckou jsem si vyměnila celkem dost zpráv. A tak když to na mě přišlo, byla první komu jsem psala, nebo spíše jsem se ptala, jestli rodím. Měla jsem štěstí, protože zrovna jela do práce, a tak mi napsala ať se přijedu ukázat. Bylo to tak trochu srandovní, že jsem si s ní psala několik měsíců, a když jsem ji poprvé viděla, hned mi koukala mezi nohy :D
Po tom co mě Lucka vyšetřila, jsem šla na monitor. Měla jsem radost, když mi řekla, že opravdu už rodím, ale taky řekla, že jsme na úplném začátku, takže to může ještě dlouho trvat. Ptala se mě, jestli chci jet domů a nebo tam raději zůstat. Říkala jsem si: ,, pane bože to bude na celej den,,. Ale protože to byl můj první porod, raději jem řekla, že zůstanu. Pak mě přišla vyšetřit ještě paní doktorka a řekla, že jsem otevřená asi na 2 a půl cm, že mě dají už na porodní pokoj a uděláme přípravu (což znamená klystýr) a že tím, se to třeba rozjede. No.. měla pravdu... něco se opravdu rozjelo :D 

Nebudu zacházet do detailů, ale je vám jasný co se asi dělo. Po celou tuhle dobu, byl Erik pryč. Šel do auta pro zbytek věcí a šel mi koupit hroznový cukr, abych měla energii, a taky se převlékl do zelenýho doktorskýho hábitu. Když přišel, už jsem měla celkem bolestivý kontrakce tak po 4 minách. Už jsem je musela rozdýchávat, a tak jsem byla ráda, že mám komu drtit ruku. 

Lucka byla skvělá, chodila mě hodně často kontrolovat, ale i tak nám nechali naprosté soukromí. Asi v 11 hodin mě dali už na lehátko a připevnili monitor, abychom měli miminko pod kontrolou. To bylo sice fajn, že jsem měla jistotu, že je malý v pořádku, ale musela jsem jen ležet na boku a tak jsem nemohla už sakrabolestivé kontrakce rozchodit. Bolest se stupňovala a já byla otevřená na 5 cm. Ve 12 hodin mi nabídli epidurál. Bojovala jsem sama se sebou. Ptala jsem se Lucky na jak dlouho to vidí. Řekla, že prvorodičky se otevírají tak 1 až 2 cm za hodinu a že si myslí, že tak v sedm večer porodim. 

Ta představa, že budu mít takovéhle bolesti, kvuli kterým hrozilo, že Erik přijde o ruku :D ale hlavně, že už mi pak nezbude síla na samotný porod, mě děsila... ,,7 hodin bolestí? to nedám,, říkala jsem si v hlavě. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro Epidurál. Vy víte jak moc jsem ho nechtěla. Hlavně proto, že jsem se bála toho jak se zavádí. A taky jsem měla proč....

Na zavedení epidurálu poslali Erika pryč. Přišel pan doktor se sestrou. Já měla fáááákt hodně hodně velký bolesti při kontrakcích co už se zdály být po minutě, když v tom po mě pan doktor chtěl abych se (s tím obrovským břichem) schoulila do klubíčka. Přišlo mi to nemožný, ale nějak jsem to udělala. V hlavě mi znělo jenom : ,,nesmíš cuknout, nesmíš cuknout,,. Pak pan doktor říká, teď se nesmíte hýbat. NO a co se nestalo? Já ucukla....

Doktor se celkem vyděsil, ale asi to bylo v pohodě. Za 15 minut mi epidural začal působit a mě se ulevilo. Bolesti jsem stále cítila, ale bylo to mnohem snesitelnější. Pak mě přišla Lucinka  zkontrolovat a prasknout vodu. To jsem moc nevnímala, jen vím, že to muselo být na kontrakci, aby neublížila miminku. Ale Erik tvrdil, že prý vytáhla nějakej obrovskej šperhák :D a ten zasunula dovnitř :)

Asi ve dvě hodiny jsem byla už otevřená na 9 cm, a tak Lucka řekla, že si zkusíme tlačit. Ať si to natrénujeme. Počkaly jsme na kontrakci a na tu jsem na tři nádechy třikrát zatlačila. Lucka jen proshlásila, že už vidí hlavičku a že má prý světlý vlásky. Pak už to byla rychlovka. Lucka přivolala doktorku, ta zasedla a porod začal. Erik se jen tak na mě podíval a řek:počkat... já myslel, že si to jen zkoušíme,,.¨

Tlačení mi prý celkem šlo. Trénovala jsem s aniballem a tak jsem trochu doufala, že mi to půjde snadno a bez nástřihu. Ale měla jsem nacvičeno jen 26 cm.
Pamatuji si že, po par tlačeních jsem cítila tupou bolest a pocit, že se ve mě něco otáčí. V tom Lucka prohlásila, jestli si chci sáhnout na hlavičku. Byla to dost nepříjená bolest a asi mi to v tu chvíli ani nedošlo, a tak jsem jen řekla něco jako, že ani ne, ať už ho dostanou ven. Pak doktorka řekla:,, už jen třikrát zatlačíte. A já si řekla: ,,proboha třikrát? to už nezvládnu, už nemám sílu,, no řekla jsem to vlastně i nahlas. Přesji pokaždé kdy jsem se měla jen nadechnout a zase tlačit. Před každým nádechem následovala věta: Už nemůžu,už nemůžu. Ježiš jak já se pak styděla :D že jsem to furt říkala. A hlavně když pani doktorka řekla, že jen třikrát zatlačim. Já si v tu chvíli myslela, že myslí tři kontrakce tudíž celkem devětkrát.Ale bylo to jen na tu jednu.

 ,,Zatlačte.... teď netlačte... teď jen maličko,,.... šup a najednou tam byl. Vyklouznul jako namydlený mejdlo co chcete vzít do ruky :D A mě už nic nebolelo... v tu chvíli se pro mě zastavil celý vesmír. Nevnímala jsem nic jiného než toho maličkýho naháčka a muže co stál vedle mě, Erika, moji životní lásku a otce našeho syna. ,,Páni,už je tady, panebože to bylo nějak rychlý...to neni možný, že jsem právě porodila našeho syna,,..... tohle a dalších milion emocí se mi honilo hlavou. 

Rovnou z rukou doktorky putoval Any na mé bříško, sestřička ho lehce otřela a přehodila přes něj deku. Byl to ten nejkrásnější pocit. Koukala jsem jen na něj a nevnímala, že porod ještě neskončil. během několika sekund po porodu, mi Lucka cosi píchala do žíly, doktorka kroutila pupeční šňůrou, za pár sekund jsem pak porodila placentu, Erik přestřihával pupeční šňůru Anymu, pak mě doktorka oznámila, že bude šít moje poranění, protože jsem se natrla asi na 4 stehy. To všechno se dělo, když jsem měla ten malý zázrak ne ,,v,, ale ,,na,, bříšku. A i když se říká, že t´šití bolí více než porod... já vnímala jsem Anyho.

Dětská doktorka si pak vzala malého na vyhřívaný stůl, rychle ho zvážili a změřili, prohlídli, otřeli a zabalili do dečky a dali mi ho do náručí. Anakin se narodil ve 14:23, vážil 3780 g a měřil 51 cm.

Na porodním sále jsme pak zůstali s malým asi hodinku, pak ho odnesli na všechna vyšetření, vykoupat apod. Mě přivezli jídlo, i když jsem hlad vůbec neměla. Asi za další hodinu mě pak převedli na oddělení šestinedělí, kam za mnou hned přišla maminka s manželem a pak i kamarádi. Druhý den jsem se s Anym stěhovala na nastandartní pokoj. Byla jsem ráda, že se uvolnil, protože tolik návštev by asi moje spolubydlící nevydejchala :D  

V porodnici jsme stráli 4 noci. Tu čtvrou za náma přijel Erik, protože s námi mohl spát. Bohužel nám Anyho na tuto noc odvezli na fototerapii, protože jeho hodnoty na novorozeneckou žloutenku byly vysoké. Plakala jsem. Plakala jsem i když jsem věděla, že to nic není, že bude v pořádku a že hned další den budeme moci jít domů. Vidět ho ale v inkubátoru se zakrytýma očíčkama, kvůli tomu modrému světlu, byl strašný pocit. 

Tímto bych chtěla poděkovat všem se kterými jsem v nemocnici přišla do styku. Všichni byli milý, ochotní a chápavý. Velký dík patří sestřičkám na šestinedělí, které mi pomohli s kojením, díky doktorce, která nenechala nic náhodě a Aňouska z novorozenecké žloutenky dostala. Ale největší dík patří jednoznačně Lucii. Lucka se o nás starala, vše mi vždy vysvětlila, často nás kontrolovala, ale hlavně byla nejmilejší na světě. Díky jejím pozvbuzujícím slovům, jsem se cítila silná tak podle mého názoru porod zvládla rychle a na jedničku. Lucinko moc děkujeme :-*

40 týden těhotenství

Takže jestli jsem vám minule psala ohledně neustálých zpráv, jestli už jsem porodila.... Tento týden je to ještě horší. Pane bože já za to začínám své kamarády nesnášet :D uvádějí mě tím do ještě většího stresu než už jsem. Momentálně jsem den po termínu porodu a tím pádem začínám 41 týden a tak zvaně přenáším. 

Ze čtvrteční kontroly u lékaře vím, že jsem na 1,5 cm otevřená tzv. na prst a že miminko naléhá hlavičkou na děložní hrdlo.. Podle doktorky jsme prý připraveni na porod, takže mám jen čekat na kontrakce a nebo prasknutí plodové vody. Ani jedno se zatím nekonalo.

Jak ze sebe dítě vypudit? Já snad už zkusila vše. Čaj z maliníku, čaj ze zázvoru,skořice a hřebíčku, horkou vanu, horkou sprchu krouživými pohyby kolem břicha, dřepy, chození do schodů, poskakování na míči, kroužení na míči, sex, stimulace bradavek... no snad vše co se dá přečíst na internetu. Malý je tam zřejmě ale spokojený, i když mám tedy pocit, že se mi tam mele neobvykle více než dřív. Občas cítím i tlak na ,,spodek,, jako by se snažil protrhnout blanku aby vytekla voda. Ale zatim bez úspěchu. 

Volala jsem do nemocnice, že se mi nezdá přijít na kontrolu až tři dny po termínu. Bylo mi ale řečeno, že je to běžné a ať se nestresuji. 

Dnes 40+1 den se cítím totálně unavená. Takový den jsem měla jen párkrát za celé těhotenství. Jenže to není vše.. jsem neskutečně protivná a chce se mi snad celý den plakat. Divim se, že mě tu Erik nenechal samotnou a nešel se někam ožrat :D 

Takže jsem si řekla, že mě asi chce moje tělo na ten náročný den připravit a bez ohledu na ten bordel co je doma, bych měla odpočívat a nic nedělat. Takže si užívám poslední lenošské dny (možná hodiny), kdy si pouštím romantické kýčovité komedie, u každé vypotřebuji jeden balíček kapesníčků a sním čokoládovou tyčinku. Snažím si sama sobě domluvit ať se nestresuji, že malý tu tak či tak do toho týdne bude a že mám aspoň čas si odpočinout. Jenže ve chvíli, kdy se mi podaří samu sebe takto uchlácholit, přijde další zpráva: ,, Tak co? Už rodíš? Nějak se mu nechce ven co?,, a už zase přemýšlím. Jsou jen dvě možnosti: za 1. vyhodit telefon z okna a za 2. jít si napustit další vanu, vyjít sedm pater, skočit na Erika a namasírovat si bradavky :D

39 týden těhotenství

Ahoj všichni, omlouvám se za dlouhou odmlku :-/ to víte, už jsem najela na totál magor přípravný mód matky a šíleně dodělávala poslední věci, než se malý narodí.

Náš spolubydící Vilda alias Mr. Waterfall se již odstěhoval, ale jeho věci v našem bytě zůstávají do té doby, než se mu dostaví jeho byt. Takže super, že jsme sami, ale všude bordel.... No.. takže si dovedete představit těhotnou před porodem s hnízdícím efektem, jak to nese :D Přemlouvala jsem Erika ať si do Vildova pokoje odstěhuje psací stůl a pracuje tam, abych mohla postýlku pro miminko dát do ložnice. Načeš, ale můj úžasný muž (který se nechce vzdát svého pracovního kutlochu) vymyslel, že naši ložnici s jeho pracovnou ponecháme tak jak je a z nového pokoje bude rodinná ložnice. Moc se mi nelíbila, představa, že budeme mít dvě ložnice, aby náhodou Erik pak nespal pořád tam žejo.. :D Ale nalákal mě, že si konečně koupíme vysněnou vysokou světlou postel a,že konečně naše ložnice bude krásně prosvětlená a né ta černá kobka, kde jsme spali doposud. Takže máme ložnici snů a hostinský pokoj s pracovnou. Tohle jsem si tedy mohla konečně ze seznamu odškrtnout :)

Další věcí na sez amu byl přebalovací pult... Ty co vidíte v obchodě mi přišly celkem drahé a navíc ošklivé. Takže jsem si koupila bílou komodu v ikei a zajela do Obi pro bílou dřevotřískovou desku, bílé lemovací zažehlovací pásky a lepící pásky :) A s pomocí mamky manžela jsme vytvořili suprčupr přebalovací pult :) odškrtnuto

Teď tedy začínám (nebo popravdě jsem momentálně v plném proudu)týdne a mám vše hotové, Vildovi věci jsou rozmístěny po bytě, ale už nemám sílu to někde schovávat... ne s tímhle mega břichem :D

Cítím se stále skvěle. Dokonce jsem si i zašla na manikúru a pedikúru, ať jsem do nemocnice fešanda :D (vtípek.... ) jen jsem si říkala, že dokud mám čas na takovýhle hovadinky tak proč ne :)
Takže kromě toho, že se cítím opravdu pomalá, obrovská a nateklá, se mám fajn. Už jen to čekání je opravdu šílené. Již dva týdny se mi přes den objevují poslíčkové, ale nic víc. Na kontolu chodím jednou týdně a tam mi již od začátku říkají, že je čípek zkrácený a až přijdou pravidelné kontakce ať přijdu.. pokud nepřijdou uvidíme se zase za týden :-)

Přiznám se vám, že jsem již podnikala pár kroků k vyvolání porodu. Kromě toho, že jsem bez Erikova vědomí vystěhovala všechny Vildovi věci včetně nábytku do chodby, poté novou postel smontovala (za co mě teda pěkně seřval :D, ale já jsem prostě Bořek stavitel a chci si vše udělat hned a sama), tak jsem i šíleně uklízela a prostě se asi tři dny vůbec nezastavila a každý ten den završila horkou vanou s masáží bradavek :D (prý to taky pomáhá) a k tomu popíjela čaj z maliníku.... TAK SE PROSTĚ NIC NESTALO!!! Takže jsem si řekla, že na to už prdim a nechám tomu volný průběh.
Jenže čim víc se blížím datu porodu a furt nic, jsem nervózní, že budu přenášet. A to prostě nechceš, když už to nosíš 9 měsíců, máš všechno připravený, uklizený, venku počasí na procházky s kočárem, v obchodem krásný oblečení, ale ty nevíš jakou budeš mít velikost, kontrakce už 14 dní a hlavně..... denně mi chodí milion zpráv od kamarádů a rodiny a fanoušků a prostě všech co ví, že mám za chvíli rodit, a ptají se mě, jestli už rodim!!! :D Je milý, že na mě myslí, ale tahle otázka mi už teda leze krkem... prostě na ni musim stále odpovídat, že NE :)

Takže mi držte palce ať už to konečně přijde :-) Protože už chci toho našeho drobečka držet v náručí a jen na něj zírat :) Všem ženám co byly se mnou těhotný a už porodily, moc a moc gratuluju a těm co to teprve čeká :-) přeju hodně štěstí a co nejméně bolestný porod :)

36 týden těhotenství

https://www.youtube.com/watch?v=_MRFLPT1Rx8

36 týden je za mnou. Kdo se chce podívat na video, kde ukazuju i bříško tak klikněte na odkaz pod obrázkem :-)

Tento týden jsem pojala jako úklidový. Postupně jsem si každý den vzala na starosti jednu místnost a pořádně ji uklidila. Nemyslím tím ale klasický běžný úklid, ale ten co děláte tak jednou za rok :D všechny skříňky jsem umyla zevnitř i z venku a aspoň si i uspořádala bordel co byl uvnitř, dokonce jsem si pomocí uchošťourů vyčistila zásuvky a vypínače od prachu a mastnot. Vydrželo mi to ale asi jen do čtvrtka s tím, že jsem se stejně musela každý den přemlouvat. V pátek po návratu od doktorky to na mě dolehlo a já prospala celý den. Ještě nemám všechny místnosti, ale jedu si už v klídečku. Doktorka mě totiž uklidnila, že náš malý chlapeček se ještě nikam nechystá. Bříško mám prý stále nahoře a vše je stále na svém místě. Jen trochu stísněnější. 

Na spánek mám už jen dvě polohy pravý bok a levý bok. Na zádech se to už nedá vydržet a prý se už tak ani spát nemá, protože hrozí přitlačení hlavní tepny a tak by malému nešla krev. Nebýt těhotenského polštáře tak se už asi nevyspím. Erik, kojenecký polštář a hlavně paní hrošice (já) se už do postele nevejdeme. Musím se vám přiznat, že spím často v obýváku, kde mám svůj klid. I když jsem neskutečně ráda, že můj muž je v noci přítulný a rád mě často objímá.... tíhu jeho rukou nebo někdy nohy! už prostě nevydržím a jsem pak protivná a ty 20 kilové ruce ze sebe shazuji a Erika odtlačuji na druhou stranu postele :D Ale řekli jsme si, že ten měsíc si ještě užijeme spánku a pohodlí, protože pak už budeme spinkat v ložnici tři :)

Nosím už jen jedny kalhoty a nebo šaty. Nedávno jsme šli s Erikem na oběd do restaurace a já měla na sobě legíny a tričko, načež při odchodu mě Erik upozornil, že mám legíny průhledné a je přesně vidět co mám za spodní prádlo. Už je mám asi tak narvané, že prostě prosvítají. No co se dá dělat. Ten měsíc to už budu muset vydržet.

Miminko už bude mít skoro 3 kg a 47 cm. Už tam začíná být pěkně těsno a moje tělo už přestává mít místo :D kromě strií na bocích jsem si našla již pár maličkých jizev na prsou. Takže teď jsem naolejovaná téměř 24 hodin denně. Mám asi 3 olejíčky, 2 krémy a jeden gel na strie, které přes den různě střídám. Ale řekla bych, že už tomu nelze předejít. Moje kůže už prostě nestíhá.

Dnes jsem volala do nemocnice kde jsem registrovaná k porodu a objednávala se na kontrolu do prenatální poradny. Mám si s sebou vzít ultrazvuk z 12 týdne (pane bože, snad je na něm napsaný týden, jinak to nepoznám), rozbor krevní skupiny, moč a těhotenskou průkazku. Mám tam být v devět, ale počítat s tím, že než přijdu na řadu, mohu strávit v čekárně několik hodin. Vezmu si s sebou pro jistotu knihu nebo notebook. Jsem objednaná na příští čtvrtek . To už budu v 38 týdnu, takže se moc těším na monitoring neboli tak zvané ozvy. Uslyším srdíčko malého a i dokonce přímo pohyby. Jsem moc zvědavá co mi tam poví a zda se mi změní termín porodu. Ten mám už od začátku naplánovaný na 16.květen. Tak uvidíme :)

35 TÝDEN TĚHOTENSTVÍ ♥♥♥

Na svůj youtube kanál LadyDomisha jsem dnes nahrála další díl těhotenského pondělí :-) Kdo má ale raději češtinu...čtěte níže

Uf..Takže začnu tím nejhorším co se odehrálo v 35 týdnu těhotenství, a to střevními problémy spojené se zvracením. 

Jak jsem již minule psala, moc toho už nesním. Miminko tlačí na žaludek a tak se toho už do mě moc nevejde. Dokonce nemám chuť ani na ,,pořádná,, jídla, ale raději poobědvám zeleninový salát nebo jáhlovou kaši. Večer mě ale ta mlsná stejně dostihne :D a tak jsem si jednou takhle dopřála brambůrky s příchutí soli a octa (něco na čem si naprosto ujíždím). Kdybych ale věděla co přijde, raději si je nedám.V noci okolo 2 ráno jsem dostala veliké křeče do břicha. Věděla jsem, že to není porod, ale klasická bolest střev. Dopotácela jsem se tedy na záchod a zde strávila 2 následné hodiny, zvracením a tak podobně. Řekla bych, že mě to poučilo a tak jsem druhý den jedla velmi střídmě, načeš ale další den se situace opakovala po tom co jsem snědla na večer pár kousků mých oblíbených esíček. 

Dnes na návštěvě u praktické lékařky na těhotenské prohlídce jsem paní doktorce situaci popsala a zeptala se co mám tedy jíst či dělat, aby se to již neopakovalo. Byl mi doporučený rýžový vývar!!! Asi nejhnusnější věc pod sluncem :D Uvaříte rýži, tu vyhodíte a tu nechutnou bílou vodu máte jakože vypít? No FUJ! 

Závěr celé situace je, že tedy nesmím sáhnout na nic tučného, smaženého, sladké sušenky, slané tyčinky atp. A ideálně jíst opravdu pidi porce a několikrát za den, aby žaludek stihl vše strávit :) Cestou od paní doktorky jsem v metru potkala Fornetty :D takže si dovede představit, že jsem neodolala a koupila si 4 různé slané příchutě a 2 sladké a okamžitě ještě v metru to do sebe nafutrovala :) Tak uvidíme zda mne to zase potrestá nebo ne :D

Jinak kromě těchto dvou velice nepříjemných nocích se cítím fajn. Sice se mi těch 70 kilo nese opravdu těžko až mě z toho občas bolí v koleni´:/ ale to už brzy skončí. 

Příští týden nás objednám s Erikem na těhotenské focení, ať máme na ten pupík hezké vzpomínky :-) Kdo chce poradit.... V Praze je těch možností ateliérů a profi fotografů asi milion, ale najít nějakou přijatelnou cenu je téměř nemožné. Já nakonec zabloudila na slevomat a tam jedno takové rodinné focení 20 fotek za 999,- korun koupila. Takže pokud můžu doporučit, určitě zkoukněte slevomaty a zkuste vychytat nějakou podobnou akci.. Jinak je to pomalu 2x tak dražší.

Zítra se chystám na poslední prohlídku k mojí gynekoložce, kde mi budou dělat testy na streptokoka. Je to standardní vyšetření po 35 týdnu. Pak už se objednám na prenatální poradnu do porodnice, kde se chystám rodit. Musím se ale obrnit trpělivostí, protože jsem již četla, že se čeká třeba i tři hodinky. Takže notebook nebo knížku s sebou :-)

Pomoc při pálení žáhy v těhotenství

Většina z vás už to ode mě slyšela ve videu. Pálení žáhy je pro mě asi největší nepříjemnost v těhotenství. Teda kromě nevolností, na které jsem málem zapomněla, protože naštěstí trvaly jen 3 měsíce.
Kdo nezažil překyselení žaludku neboli pálení žáhy, tak nemá ani tušení jak otravné to může být. Nejhorší je to v noci. Protože jak ležíme ve vodorovné poloze tak je pro žaludeční šťávy mnohem snazší dostat se přes otevřenou záklopku do jícnu. Raději vysvětlím ještě trochu odborně :)
V těhotenství žena produkuje více progesteronu, díky kterému se nám uvolňují svaly, aby miminko mohlo v bříšku pěkně růst. To ale také bohužel uvolňuje již zmíněný svěrač, který uzavírá vstup z jícnu do žaludku. A tak se do jícnu může zpět dostat trochu žaludečních kyselin. S rostoucím bříškem tlačí děloha také na žaludek. A to celé věci k dobru moc nepřidá. Jedinou světlou stránkou na tom je, že díky déle se vstřebávajícím živinám z potravin, má i miminko více času vše zpracovat a tak je to pro něj vlastně prospěšné.

Jakým potravinám je dobré se vyhnout? No, nebude se vám líbit tenhle seznam : čokoláda, všeobecně sladké, pečivo, kořeněná jídla, tučná jídla, káva a kofeinové nápoje a ovocné džusy (ty oplakávám nejvíce). A pak potraviny, které vypozorujete sama. Jako třeba u mě to jsou banány :-/

Tak ale teď k podstatě tohoto článku. Jak se zbavit nepříjemného pálení žáhy? Způsobů je hned několik a každému zabírá něco jiného. Já se chtěla za každou cenu vyhnout nějakým tabletkám či práškům z lékárny. Tak nějak se mi v těhotenství příčí spát do sebe nějaké léky.

První tip který jsem zkoušela je sklenice studeného kravského mléka. Ideálně vypít celou sklenici před spaním. Bohužel mám dojem, že to nezabere ihned a ne na moc dlouho. Ale i tak jsem jen za 7 měsíc těhotenství vypila více mléka než za celý svůj život.

Další tip mi poradil můj otec. Mandle ve slupce. Ty mi občas zabraly ihned po rozkousání pár mandliček, jindy ani po dvou hrstech mandlí. 

Dále jsem četla, že když si lehnete výše, to znamená, že si podložíte hlavu více polštáři, pálení žáhy by mělo přestat. No.. I to jsem zkoušela, ale vykloubit si kvůli tomu krk se mi nechtělo. Já musím mít pod hlavou jen jeden malý polštářek, jinak prostě neusnu.

Dalším dobrým tipem je žvýkačka po každém jídle. Bohužel na to, ale zapomínám, protože mě nejčastěji pálí žáha večer než jdu spát. Ale pokud se mi to stane již přes den, žvýkačka je taková první pomoc.

Také jsem četla, že rozkousat syrový česnek by mělo pomoci. To jsem ale nezkoušela. Česnek mám sice vcelku ráda, ale je to to poslední co bych chtěla cítit z úst v kombinaci se zubní pastou.

Babskou radou je mátový čaj. Ten jsem popravdě ještě nezkoušela, ale protože příchuť máty je i ve žvýkačkách a tabletkách rennie, které mi pomáhají, tak věřím, že to zabere.

Protože se mi ale pálení žáhy v osmém měsíci rapidně zhoršilo a přírodní léky mi sice pomohly, ale jen na krátkou dobu. Rozhodla jsem se tedy vydat pro pomoc do lékárny a poradila se, které tabletky v třetím trimestru těhotenství mohu bez obav používat. Paní lékárnice mi poradila tabletky rennie, které mi i doporučovala moje gynekoložka. A světe div se, zabírají okamžitě a na dlouhou dobu. 
V lékárnách pravděpodobně narazíte i na další varianty. Vždy ale řekněte v jakém jste měsíci těhotenství a poraďte se s lékárnicí i doktorem.

Byť nerada tak s poraženou hlavou, ale bez pálení žáhy, uznávám, že přírodní medicína je fajn, ale účinnější jsou léky. Určitě ale nejprve vyzkoušejte ty domácí tipy, třeba zrovna vám zaberou nejlépe. 

Jméno pro našeho syna

Když jsme s přítelem (Erikem) vybírali jméno pro našeho budoucího syna, byl to celkem boj. Klučičích jmen je několik, ale těch krásných je málo. Nechtěli jsme vyloženě typické české jméno, chtěli jsme něco výjimečného. 

Když jsme se dívali s Erikem na film Star Wars a viděli malého sympatického chlapečka se jménem Anakin, oba jsme se na sebe podívali a řekli:,, to je hezké jméno,že?,,. Dělali jsme si z toho legraci, že by se tak mohl jmenovat náš syn. Erik to vzal ale vážně, a když jsme si psali seznam jmen, které se nám líbí, Anakin byl na jeho prvním místě. Říkala jsem si, ať si ho tam klidně napíše, ale syn se tak nikdy jmenovat nebude. Měli jsme na seznamu opravdu spoustu zajímavých jmen jako třeba: Matyas, Tobias, Mateo, Kilian, Dominik, Felix, Nathaniel apod. Rozhodli jsme se, všechna jména napsat na jednotlivé karty a vyvěsit v ložnici s tím, že každý den jedno jméno vyřadíme až zbude jen jedno. Po několika dnech vyřazování jsme měli hlavní favority: Matyas, Tobias, Bastien, Mateas a Anakin. 

Ano Anakin je stále ve hře. Tak nějak jsme jméno Anakin začali používat jako ,,pracovní název,, pro miminko v bříšku. Začala jsem o něm mluvit jako o Anouškovi, Anýskovi, Anim, ale stále přemýšlela nad jinými jmény.

Byli jsme zrovna s Erikem na matrice potvrdit otcovství, aby měl náš syn příjmení po otci, když jsme si všimly obrovského seznamu jmen. Paní matrikářka nám řekla, že jsou zde uvedena veškerá jména, která v ČR můžeme použít. A tak jsme začali listovat. Byli jsme ale zděšeni, že jsme tam nenašli jméno Mateas a pochopitelně také Anakin. Ptali jsme se co by se tedy stalo, kdybychom tak chtěli syna pojmenovat a dostalo se nám odpovědi, která nás naprosto šokovala. Pokud jméno není v uvedeném oficiálním seznamu jmen, nemůžeme tak své dítě pojmenovat. Jediná možnost je kontaktovat autorku toho seznamu, soudní znalkyni paní doktorku Miloslavu Knappovou a nebo český úřad pro jazyk český, kde po prozkoumání mohou vydat znalecký posudek na cizí jméno. V tom případě by ho česká matrika uznala a syn by měl jméno, které chceme. 

I když jsme nebyli ani zdaleka rozhodnutí jaké jméno dáme synovi, rozhodli jsme se kontaktovat paní Knappovou ohledně jména Mateas. Jen tak pro jistotu, pokud bychom si ho vybrali, ať víme, že ho můžeme použít. Bohužel nám ale paní Knappová odpověděla, že toto jméno oficiálně neexistuje a že tedy posudek nevystaví. Přišlo nám to hloupé, ale protože jsme měli na seznamu spoustu jmen, moc jsme se tím nezabývali.

Když vybíráte jméno pro své budoucí dítě, soustředíte se mnohem více na děti na ulici a vnímáte jak je oslovují. Najednou nám přišlo, že Matyáška a Tobiška má snad každý. A i když Mateas a Matyas není to samé jako Matyáš, stejně to bude pro všechny Maty, Máťa, Matýsek apod. Takže byť se nám jména moc líbila, rozhodli jsme se je vyřadit. Co se týče jména Bastien, nedovedla jsem si moc představit hezké zdrobnělé oslovení. Napadlo mě Bastík a Basty, ale to mi zní jako jméno pro pejska. Takže nakonec vypadlo i toto jméno. Co nám tedy zůstalo? Anakin... 

Zkoušeli jsme vymyslet další jména a na seznam je přidat, jenže co se nestalo .... Uvědomili jsme si, že si už ani nedovedeme představit, že syna oslovíme jinak než Anakin. 

Rozhodla jsem se tedy kontaktovat paní doktorku Knappovou znovu, ale se jménem Anakin... Již při prvním telefonátu byla paní doktorka k tomuto jménu skeptická a nedávala mi moc nadějí. Rozhodli jsme se proto pátrat i na vlastní pěst. Díky tomu, že máme s Erikem spousty českých ale hlavně zahraničních sledovatelů, odběratelů, fanoušků... poprosili jsme prostřednictvím sociálních sítí o jejich pomoc. Začali nám chodit odkazy na webové stránky nejrůznějších zemí s potvrzením, že jméno Anakin existuje a kolik lidí ho již má. Bohužel ale ani jedeno z nich nebylo dostačující. Paní Knappová mi vysvětlila, že v USA mají američané totální svobodu, protože je tam spousta národností. A že když se v Americe někdo tak jmenuje, není to pro Evropskou Unii důkaz, že jméno oficiálně existuje. Bylo mi řečeno, že pokud je jméno oficiálně zapsáno - uznáno matrikou jedním z Evropských států, můžeme ho uznat i v České Republice. Dostali jsme informaci, že přesně toto se stalo v Německu a tak jsem hned začala pátrat a prostřednictvím videa na youtube poprosila naše německé přátelé o odkazy, kde se o tom německé úřady zmiňují... Přeposlala jsem veškeré informace paní Knappové a dostalo se mi odpovědi ,,Příští týden vám zasílám posudek na jméno Anakin. S pozdravem MK,,...... 

Když jsme s Erikem dopis převzatý na dobírku otevřeli, a viděli tak verdikt....který byl pozitivní, v tu ránu ze mě spadl veškerý stres, který jsme s Erikem kvůli jménu vytrpěli. Vím, že pro mnohé z vás budeme za blázny, že chceme dítě pojmenovat po postavě ze Star Wars. Tak to ale není. Nám se to jméno prostě a jednoduše líbí, a to že je to i nějaká postava z filmu? Z toho máme spíš legraci a tak jsme nakoupili dětské oblečení právě s potisky Star Wars. Že se mu budou děti ve škole smát? A to jako proč? Děti v jeho věku nebudou ani staré díly Star Wars znát a tak ani nebudou vědět, že tam byla nějaká postava se jménem Anakin. A upřímě? Snad všichni víme, že děti si vždy něco najdou. Já byla ,,šťovík,, kvůli příjmení a ,,domino,, kvůli jménu křestnímu a když už se dětem tyto výsměšky zdály ohrané, byla jsem pro ně cikán, protože jsem prostě tmavší typ a opaluji se hodně ho hněda :D A věřím, že se tu najde spousta z vás s dalšími příběhy o tom jak vás děti nazývaly a posmívaly se. Anakin je pro mě krásné jméno a jsem opravdu šťastná, že se tak náš syn může a bude jmenovat. 

Tímto chci všem co nám drželi palce, posílali odkazy s důkazy, že jméno existuje a celý proces schvalování prožívali s námi, poděkovat! Největší díky patří paní doktorce Knappové, že kladný znalecký posudek vypracovala :-) Máme opravdu velkou radost!

A ještě pro ty co se budou ptát, kdy bude chudinka malý slavit svátek? :D No, já jsem v kalendáři nebyla do svých 13 let, protože jméno Dominika nebylo české, ale spíše slovenské jméno. Dnes díky smíšeným československým kalendářům je jméno na 4.srpna zapsáno. Jako dítě jsem svátek tedy slavila na klučičí jméno Dominik. Takže Anakin může slavit svátek třeba na Antonína a jeto :D

Těhotenský procházkový outfit

Včera byl nádherný den a tak jsme nelenili a vydali se na výlet do přírody. Původně jsem na sobě měla džíny a tričko s krátkým rukávem, ale když jsme vyšli ven, necítila jsem se pohodlně. Džíny mě škrtily na stehnech a na břiše a tričko jsem stihla propotit jen cestou k autu :D Donutila jsem tedy Erika jet nejprve do obchodního centra. Doma jsem totiž měla všechny pohodlné legíny a těhotenské kalhoty mokré na sušáku.

Šla jsem si cíleně koupit černé nebo šedivé legíny do H&M na Andělu, ale nakonec jsem v těhotenském oddělení objevila tyhle čupr tepláky, které nemají těhotenský pás, ale jsou jen na silnou gumu do boků. Stály mě sice 599,- Kč, ale protože jsou pohodlné,stylové a hlavě je budu moci nosit i mimo těhotenství, tak jsem si řekla, že to za to dám. Cestou k pokladně jsem míjela basic oddělení a zahlédla tílko v téhle úžasné meruňkové barvě za 129,- Kč. 

Mnozí z vás to možná neví, ale při studiu vysoké a i pár let poté, jsem v H&M pracovala. Takže je vám asi jasné, že mám šatník plný této značky. A musím říct, že trička a tílka z HM nosím celé těhotenství a ani se nevytahaly, jsou pohodlné, díky délce bříško nevykukuje a krásně ho obepne. Takže jsem neváhala ani minutu a tílko si nesla k pokladně.

Dále jsem koukla do A3 sportu, kam jsem šla pro baťůžek. Chtěla jsem jen ten pytel na provázkách. Je to vcelku moderní a řekněme i praktické. Zalíbil se mi šedivo černý značky Adidas za 320,- Kč a na stejném místě jsem i viděla Adidas kšiltovku 599,- Kč. S kšiltovkama  je u mě ale problém. Mám totiž hrozně malou hlavu. Naštěstí mi slečna prodavačka navrhla zkusit dětskou velikost a ta mi sedla perfektně :)

Po tomto rychlém náletu do obchodů jsme se vydali na Slapy. Projeli jsme to tam křížem krážem a cestou do Prahy jsme si zajeli na vyhlídku Máj. Tam jsme se trochu ztratili v lesích, chodili po kopcích nahoru a dolu a viděli obrovského jelena utíkat od nás asi dva metry. Celkem jsme se teda nachodili, a tak jsem byla ráda, že mám sportovní boty z loňské kolekce F&F Active 599,- Kč. Celý náš výlet uvidíte na  Erikovo kanálu na youtube - Viralbrother Erik - takže určitě mrkněte ,-)

Můj porodní plán

Kdo sleduje moje videa na https://www.youtube.com/LadyDomisha  určitě jste již můj porodní plán slyšeli. Pro ty co neumí anglicky nebo je naopak moje česká angličtina vytáčí :D jsem se rozhodla popsat ho ještě v tomto článku.

Neřekla bych, že mám nějak zvlášť složitý a propracovaný porodní plán. Ale myslím si, že by minimálně každá prvorodička měla nad svým porodem uvažovat a předem si stanovit jak by chtěla, aby porod probíhal.

Já jsem si svůj porod již představovala několikrát a musím říci, že se neuvěřitelně těším! Ano, čtete správně.

Vzhledem k tomu, že se snažím svůj youtube kanál směřovat do těhotenských a mateřských témat jako zde. Zjišťuji si poměrně spousty informací. Pochopitelně také informace o porodu. Jakým způsobem lze rodit, jaké jsou pomocné přípravky na utišení bolestí atp. Jedna ale z nejdůležitějších informací, o které jsem se dočetla úplnou náhodou, je, že strach je největší nepřítel rodičky. Upřímně neznám zatím ani jednu těhotnou ženu, která by se nebála porodu. Mám teď ve svém okolí poměrně dost těhulek prvorodiček a od každé slýchám jaký mají strach. Jedna z bolesti, druhá z nástřihu, třetí z plánovaného císařského řezu. Když se, ale zamyslíme… Je přeci jasné, že na konci tohoto ,,utrpení,, přijde okamžik naprosto nezapomenutelný! Konečně spatříme toho drobečka, který nás sice trochu šikanoval, ale i tak dělal radost. A to je to na co se přeci máme těšit!

Teď ale k tomu porodnímu plánu. Jsem si vědoma toho, že porod může začít různými způsoby: prasknutím plodové vody, kontrakcemi nebo takzvanou zátkou. Ať tak nebo tak, pokud budu doma, ráda bych si v první řadě dala sprchu a oholila celé tělo včetně intimních partií. Je sice pravda, že to mohou udělat až v porodnici, ale přece jen si, pokud bude čas, toto raději udělám sama.

Tašku do porodnice mám již sbalenou. Napsala jsem si dokonce seznam věcí co si s sebou beru, a protože nějaké věci používám denně, v tašce je pochopitelně dané nemám. Takže volná políčka v seznamu postupně odškrtám a vše si pečlivě dobalím.

Pak záleží jak časté budou kontrakce a uvidím, zda má cenu čekat doma nebo se již přesunout do porodnice. Jakmile zavelím, a vypravíme se do nemocnice, pravděpodobně začnu mírně panikařit :D Od toho tam bude Erik, aby mě případně uklidnil. I když něco mi říká, že bude panikařit více než já :D

Již jsem si četla pravidla a postup u přijetí do mé porodnice. Musí se vyplnit nějaké papíry, předložit těhotenská průkazka spolu se všemi výsledky ze všech vyšetření a poté se přesuneme na porodní pokoj. V nemocnici, kterou jsem si vybrala se rodí v tak zvaných porodním boxech. Je to pokoj, který obsahuje postel, porodní lůžko (taková ta koza), vanu s masážními trysky, gimbal, novorozenecký vyhřívaný box a sezení pro doprovod. V tomto pokoji můžeme strávit jen hodinu nebo také několik hodin. Proto jsem ráda, že tam se mnou mohou být celou dobu moji blízci až do chvíle než doktor řekne, že jdeme rodit. Poté se mnou zůstane pouze Erik, který dostane speciální hábit. Bude mi stát u hlavy! V žádném případě mu neodvolím koukat tam dolů! Tam se nechci dívat ani já natož, aby se tam koukal Erik :D

Ráda bych se vyhnula nástřihu, i když vím, že samotný nástřih nebolí, protože ho doktoři provádí na samotném vrcholu kontrakce. Protože vás bolí celý ,,spodek,, tak nějaké střihnutí ani nepocítíte. Za to šití je prý často cítit, i když to lékaři umrtvují. A to nemluvím o tom, že si pak týden nesednete :D Sousta z vás mi doporučovala Aniball. Mám ho doma a od příštího týdne začínám cvičit. Ale i tak to není záruka. Pokud doktor řekne, že bohužel musí provézt nástřih, určitě ho poslechnu. Asi ví co dělá žejo. Pochybuju, že by si tak rád přidělával práci, protože to on mě potom bude muset zašít.

Rodit chci přirozeně bez epidurálu. Ano obrovolně se hlásím k bolesti. Ne nejsem sadista :D Jsem totiž srab! Viděla jsem, jak se epidurál aplikuje a představa, že mě někdo bude píchat mega jehlou do páteře a pak tam vsouvat nějakou trubičku, pomocí které se bude epidurál postupně uvolňovat? Ne děkuji. Jsem přesvědčená, že stačí malé škubnutí, leknutí či nešikovnost sestry a můžu být ochrnutá. V lepším případě jen pár dní v tom horším...doživotně. A vzhledem k tomu, že epidurál se nepoužívá desítky let, je mi jasné, že moje maminka ho neměla a přesto zvládla porodit mě i mého bratra. S velkou pravděpodobností budu řvát bolestí a žádat o epidurál v průběhu porodu :D Ale Erik má jasné instrukce. Takže doufejme, že nepovolí!

Samozřejmě, že pokud přijdou komplikace a doktor navrhne císařský řez, nebudu dělat cavyky a budu souhlasit. Jde mi přeci o to, dostat malého v pořádku na svět. Horší je, že při císaři pokud chcete být částečně při vědomí a malého drobečka vidět okamžitě, není tuším jiná možnost než epidurál. V tom případě musím zatnout zuby a doufat, že sebou neškubnu a neochrnu. Mohla bych sice požádat o celkovou anestezii, ale to bych malého viděla až po probuzení, vykoupaného, oblečeného a to není ono.

Tak či tak po porodu budu ráda, když budu mít malého u sebe na pokoji. Dnes se tomu říká rooming. Většina druhorodiček to nechce a raději volí variantu, že jí dítě nosí sestřičky pouze na kojení. Chtějí si totiž odpočinout. Ale prvorodička, celá natěšená na miminko, netušící jaký to pro ni bude záhul, tuto možnost často vyžaduje. Po císařském řezu to bohužel není úplně možné. Je to velká operace, a tak rodička není schopná vstát bez pomoci natož, aby se starala o novorozeně.

Po přirozeném porodu, když je vše v pořádku, miminko přibírá a má pravidelnou stolici, jsou oba propuštěni cca po 3 dnech. Po císaři to bývá nejčastěji po 5 dnech.

Na závěr se chci vrátit k tomu, proč je strach největší nepřítel při porodu. Četla jsem, že celkově porod je o psychice. Pokud přijdete do nemocnice naprosto v klidu a beze stresu s tím, že porod bude rychlovka, ono to tak i bude. Pokud tam půjdete s tím, že to bude hrozně až nepředstavitelně bolet, bolet to taky bude a hlavně to může trvat o několik hodin déle, než kdyby jste přišla s úsměvem na tváři. Takže ženy! Budoucí matky, těšte se na den porodu, protože to bude super zážitek a hlavně už konečně uvidíte a v náruči pochováte vaše malinkaté miminko. Těm z vás, které to čeká přeju hodně síly a radosti.

34 týden těhotenství

34 týden - 8 měsíc těhotenství aneb kdy už to skončí?!

Jsem v 34 týdnu a rozhodla jsem se založit si blog, kde se můžu ,,vykecat,, ze všeho co mě trápí či těší a podělit se tak o svoje zkušenosti, názory, tipy a triky.

Začíná přituhovat. Celkem jsem přibrala už 15 kilo, a protože jsem drobné postavy, celkových 70 kilo se mi nese opravdu těžko. Kymácím se ze strany na stranu jako tučňák, rychlostí připomínám slimáka a svým funěním hrocha. Pálení žáhy je na denním pořádku, takže jsem již musela sáhnout po tabletkách rennie, které mi od pálení alespoň trochu pomůžou. 

Miminko už je opravdu veliké. Váží už přes dvě kila a velikostí je něco mezi 40-48 cm. Kopání už tedy ani moc neprobíhá, ale spíš takové roztahování, což je možná více nepříjemné. Náš maličký je již otočený hlavou dolů, tělíčko leží v mé levé straně bříška a nožičky mi vystrkuje na pravé straně.

 Podle paní doktorky mám naprosto předpisové těhotenství. Nohy mi moc neotékají, zatím jsem neměla žádné krvácení ani jiné komplikace. Pouze ve 30 týdnu mi při posledním velkém screeningu a krevních testech zjistili, že mám nedostatek železa. Takže beru tabletku ráno a večer. Tašku do porodnice mám sbalenou, oblečky pro malého vyprané, vyžehlené a složené v komodě, postýlka povlečená, připravená, přikrytá igelitem, izofix na autosedačku je již připevněn v autě a kočárek čeká v domě mých rodičů. Z mého pohledu jsem připravena a můžu jít rodit!  Bohužel si, ale budeme muset na synáčka počkat ještě měsíc a dva týdny. Přesný termín mám 16.5. Za dva týdny mě čeká poslední návštěva u mé gynekoložky a pak už budu chodit jednou týdně na prohlídku do nemocnice, kterou jsem si zvolila pro porod. Co se týče jídla, už toho moc nesním. Jím poloviční porce a i tak se po třech soustech cítím přejedená. Na čem si ale stále ujíždím je sladké.

Tento pátek moje kamarádka Maruška porodila chlapečka Martínka... Neváhala jsem a hned se ptala na čerstvé pocity a informace. Maruška byla den po termínu hospitalizována s tím, že druhý den ráno dostane vyvolávačku. Večer jí ale praskla voda, a tak to nebylo potřeba. Kontrakce popisovala jako chvilkovou 30ti vteřinovou bolest v podbřišku podobnou menstruačním bolestem. Protože se ale ani po 8 hodinách neotvírala, začali doktoři navrhovat císařský řez. Většina matek, které chtějí rodit přirozeně, tato zpráva rozhodí. Ale co se dá dělat, jde tady o život dítěte a tak je zbytečné dělat cavyky. Po 14 hodinách od prasknutí vody byl maličký na světě. Malý Martínek vážil 3700 g a měl 51 cm. Doktoři pak Marušce říkali, že by ani přirozenou cestou jít nemohl, protože byl na ni moc veliký. Operace proběhla v částečné narkóze, miminko ji ukázali, novopečená maminka se slzami v očích malého pohladila ale hned ji ho odnesli. Operace totiž ještě neskončila. Marušku museli ještě zašít. Nakonec ji převezli na jednotku intenzivní péče a po dvou hodinách Martínka přinesli mamince na kojení. Kojení mi Maruška popsala jako neuvěřitelný pocit spojení s tím malým drobečkem. Mléko sice ještě nemá, to většinou přijde třetí či čtvrtý den po porodu, ale i tak miminko přikládají k prsu,aby se proces spustil. Po císařském řezu je tělo velmi unavené a tak se maminka nemůže o své novorozeňátko starat 24 hodin denně, nosí jí ho sestřičky vždy na kojení, koupání a když si řekne. Za pár dní je z nemocnice propustí a pojedou domů. Celé těhotenství jsem s Maruškou prožívala, vyměňovali jsme si zkušenosti a nářky. Nemůžu uvěřit, že už je maminkou. Z celého srdce jí moc gratuluji a obdivuji jak to vše v klidu zvládla. Nemůžu se dočkat až ten náš den přijde a já konečně pochovám našeho syna.