34 týden těhotenství

34 týden - 8 měsíc těhotenství aneb kdy už to skončí?!

Jsem v 34 týdnu a rozhodla jsem se založit si blog, kde se můžu ,,vykecat,, ze všeho co mě trápí či těší a podělit se tak o svoje zkušenosti, názory, tipy a triky.

Začíná přituhovat. Celkem jsem přibrala už 15 kilo, a protože jsem drobné postavy, celkových 70 kilo se mi nese opravdu těžko. Kymácím se ze strany na stranu jako tučňák, rychlostí připomínám slimáka a svým funěním hrocha. Pálení žáhy je na denním pořádku, takže jsem již musela sáhnout po tabletkách rennie, které mi od pálení alespoň trochu pomůžou. 

Miminko už je opravdu veliké. Váží už přes dvě kila a velikostí je něco mezi 40-48 cm. Kopání už tedy ani moc neprobíhá, ale spíš takové roztahování, což je možná více nepříjemné. Náš maličký je již otočený hlavou dolů, tělíčko leží v mé levé straně bříška a nožičky mi vystrkuje na pravé straně.

 Podle paní doktorky mám naprosto předpisové těhotenství. Nohy mi moc neotékají, zatím jsem neměla žádné krvácení ani jiné komplikace. Pouze ve 30 týdnu mi při posledním velkém screeningu a krevních testech zjistili, že mám nedostatek železa. Takže beru tabletku ráno a večer. Tašku do porodnice mám sbalenou, oblečky pro malého vyprané, vyžehlené a složené v komodě, postýlka povlečená, připravená, přikrytá igelitem, izofix na autosedačku je již připevněn v autě a kočárek čeká v domě mých rodičů. Z mého pohledu jsem připravena a můžu jít rodit!  Bohužel si, ale budeme muset na synáčka počkat ještě měsíc a dva týdny. Přesný termín mám 16.5. Za dva týdny mě čeká poslední návštěva u mé gynekoložky a pak už budu chodit jednou týdně na prohlídku do nemocnice, kterou jsem si zvolila pro porod. Co se týče jídla, už toho moc nesním. Jím poloviční porce a i tak se po třech soustech cítím přejedená. Na čem si ale stále ujíždím je sladké.

Tento pátek moje kamarádka Maruška porodila chlapečka Martínka... Neváhala jsem a hned se ptala na čerstvé pocity a informace. Maruška byla den po termínu hospitalizována s tím, že druhý den ráno dostane vyvolávačku. Večer jí ale praskla voda, a tak to nebylo potřeba. Kontrakce popisovala jako chvilkovou 30ti vteřinovou bolest v podbřišku podobnou menstruačním bolestem. Protože se ale ani po 8 hodinách neotvírala, začali doktoři navrhovat císařský řez. Většina matek, které chtějí rodit přirozeně, tato zpráva rozhodí. Ale co se dá dělat, jde tady o život dítěte a tak je zbytečné dělat cavyky. Po 14 hodinách od prasknutí vody byl maličký na světě. Malý Martínek vážil 3700 g a měl 51 cm. Doktoři pak Marušce říkali, že by ani přirozenou cestou jít nemohl, protože byl na ni moc veliký. Operace proběhla v částečné narkóze, miminko ji ukázali, novopečená maminka se slzami v očích malého pohladila ale hned ji ho odnesli. Operace totiž ještě neskončila. Marušku museli ještě zašít. Nakonec ji převezli na jednotku intenzivní péče a po dvou hodinách Martínka přinesli mamince na kojení. Kojení mi Maruška popsala jako neuvěřitelný pocit spojení s tím malým drobečkem. Mléko sice ještě nemá, to většinou přijde třetí či čtvrtý den po porodu, ale i tak miminko přikládají k prsu,aby se proces spustil. Po císařském řezu je tělo velmi unavené a tak se maminka nemůže o své novorozeňátko starat 24 hodin denně, nosí jí ho sestřičky vždy na kojení, koupání a když si řekne. Za pár dní je z nemocnice propustí a pojedou domů. Celé těhotenství jsem s Maruškou prožívala, vyměňovali jsme si zkušenosti a nářky. Nemůžu uvěřit, že už je maminkou. Z celého srdce jí moc gratuluji a obdivuji jak to vše v klidu zvládla. Nemůžu se dočkat až ten náš den přijde a já konečně pochovám našeho syna.