39 týden těhotenství

Ahoj všichni, omlouvám se za dlouhou odmlku :-/ to víte, už jsem najela na totál magor přípravný mód matky a šíleně dodělávala poslední věci, než se malý narodí.

Náš spolubydící Vilda alias Mr. Waterfall se již odstěhoval, ale jeho věci v našem bytě zůstávají do té doby, než se mu dostaví jeho byt. Takže super, že jsme sami, ale všude bordel.... No.. takže si dovedete představit těhotnou před porodem s hnízdícím efektem, jak to nese :D Přemlouvala jsem Erika ať si do Vildova pokoje odstěhuje psací stůl a pracuje tam, abych mohla postýlku pro miminko dát do ložnice. Načeš, ale můj úžasný muž (který se nechce vzdát svého pracovního kutlochu) vymyslel, že naši ložnici s jeho pracovnou ponecháme tak jak je a z nového pokoje bude rodinná ložnice. Moc se mi nelíbila, představa, že budeme mít dvě ložnice, aby náhodou Erik pak nespal pořád tam žejo.. :D Ale nalákal mě, že si konečně koupíme vysněnou vysokou světlou postel a,že konečně naše ložnice bude krásně prosvětlená a né ta černá kobka, kde jsme spali doposud. Takže máme ložnici snů a hostinský pokoj s pracovnou. Tohle jsem si tedy mohla konečně ze seznamu odškrtnout :)

Další věcí na sez amu byl přebalovací pult... Ty co vidíte v obchodě mi přišly celkem drahé a navíc ošklivé. Takže jsem si koupila bílou komodu v ikei a zajela do Obi pro bílou dřevotřískovou desku, bílé lemovací zažehlovací pásky a lepící pásky :) A s pomocí mamky manžela jsme vytvořili suprčupr přebalovací pult :) odškrtnuto

Teď tedy začínám (nebo popravdě jsem momentálně v plném proudu)týdne a mám vše hotové, Vildovi věci jsou rozmístěny po bytě, ale už nemám sílu to někde schovávat... ne s tímhle mega břichem :D

Cítím se stále skvěle. Dokonce jsem si i zašla na manikúru a pedikúru, ať jsem do nemocnice fešanda :D (vtípek.... ) jen jsem si říkala, že dokud mám čas na takovýhle hovadinky tak proč ne :)
Takže kromě toho, že se cítím opravdu pomalá, obrovská a nateklá, se mám fajn. Už jen to čekání je opravdu šílené. Již dva týdny se mi přes den objevují poslíčkové, ale nic víc. Na kontolu chodím jednou týdně a tam mi již od začátku říkají, že je čípek zkrácený a až přijdou pravidelné kontakce ať přijdu.. pokud nepřijdou uvidíme se zase za týden :-)

Přiznám se vám, že jsem již podnikala pár kroků k vyvolání porodu. Kromě toho, že jsem bez Erikova vědomí vystěhovala všechny Vildovi věci včetně nábytku do chodby, poté novou postel smontovala (za co mě teda pěkně seřval :D, ale já jsem prostě Bořek stavitel a chci si vše udělat hned a sama), tak jsem i šíleně uklízela a prostě se asi tři dny vůbec nezastavila a každý ten den završila horkou vanou s masáží bradavek :D (prý to taky pomáhá) a k tomu popíjela čaj z maliníku.... TAK SE PROSTĚ NIC NESTALO!!! Takže jsem si řekla, že na to už prdim a nechám tomu volný průběh.
Jenže čim víc se blížím datu porodu a furt nic, jsem nervózní, že budu přenášet. A to prostě nechceš, když už to nosíš 9 měsíců, máš všechno připravený, uklizený, venku počasí na procházky s kočárem, v obchodem krásný oblečení, ale ty nevíš jakou budeš mít velikost, kontrakce už 14 dní a hlavně..... denně mi chodí milion zpráv od kamarádů a rodiny a fanoušků a prostě všech co ví, že mám za chvíli rodit, a ptají se mě, jestli už rodim!!! :D Je milý, že na mě myslí, ale tahle otázka mi už teda leze krkem... prostě na ni musim stále odpovídat, že NE :)

Takže mi držte palce ať už to konečně přijde :-) Protože už chci toho našeho drobečka držet v náručí a jen na něj zírat :) Všem ženám co byly se mnou těhotný a už porodily, moc a moc gratuluju a těm co to teprve čeká :-) přeju hodně štěstí a co nejméně bolestný porod :)

36 týden těhotenství

https://www.youtube.com/watch?v=_MRFLPT1Rx8

36 týden je za mnou. Kdo se chce podívat na video, kde ukazuju i bříško tak klikněte na odkaz pod obrázkem :-)

Tento týden jsem pojala jako úklidový. Postupně jsem si každý den vzala na starosti jednu místnost a pořádně ji uklidila. Nemyslím tím ale klasický běžný úklid, ale ten co děláte tak jednou za rok :D všechny skříňky jsem umyla zevnitř i z venku a aspoň si i uspořádala bordel co byl uvnitř, dokonce jsem si pomocí uchošťourů vyčistila zásuvky a vypínače od prachu a mastnot. Vydrželo mi to ale asi jen do čtvrtka s tím, že jsem se stejně musela každý den přemlouvat. V pátek po návratu od doktorky to na mě dolehlo a já prospala celý den. Ještě nemám všechny místnosti, ale jedu si už v klídečku. Doktorka mě totiž uklidnila, že náš malý chlapeček se ještě nikam nechystá. Bříško mám prý stále nahoře a vše je stále na svém místě. Jen trochu stísněnější. 

Na spánek mám už jen dvě polohy pravý bok a levý bok. Na zádech se to už nedá vydržet a prý se už tak ani spát nemá, protože hrozí přitlačení hlavní tepny a tak by malému nešla krev. Nebýt těhotenského polštáře tak se už asi nevyspím. Erik, kojenecký polštář a hlavně paní hrošice (já) se už do postele nevejdeme. Musím se vám přiznat, že spím často v obýváku, kde mám svůj klid. I když jsem neskutečně ráda, že můj muž je v noci přítulný a rád mě často objímá.... tíhu jeho rukou nebo někdy nohy! už prostě nevydržím a jsem pak protivná a ty 20 kilové ruce ze sebe shazuji a Erika odtlačuji na druhou stranu postele :D Ale řekli jsme si, že ten měsíc si ještě užijeme spánku a pohodlí, protože pak už budeme spinkat v ložnici tři :)

Nosím už jen jedny kalhoty a nebo šaty. Nedávno jsme šli s Erikem na oběd do restaurace a já měla na sobě legíny a tričko, načež při odchodu mě Erik upozornil, že mám legíny průhledné a je přesně vidět co mám za spodní prádlo. Už je mám asi tak narvané, že prostě prosvítají. No co se dá dělat. Ten měsíc to už budu muset vydržet.

Miminko už bude mít skoro 3 kg a 47 cm. Už tam začíná být pěkně těsno a moje tělo už přestává mít místo :D kromě strií na bocích jsem si našla již pár maličkých jizev na prsou. Takže teď jsem naolejovaná téměř 24 hodin denně. Mám asi 3 olejíčky, 2 krémy a jeden gel na strie, které přes den různě střídám. Ale řekla bych, že už tomu nelze předejít. Moje kůže už prostě nestíhá.

Dnes jsem volala do nemocnice kde jsem registrovaná k porodu a objednávala se na kontrolu do prenatální poradny. Mám si s sebou vzít ultrazvuk z 12 týdne (pane bože, snad je na něm napsaný týden, jinak to nepoznám), rozbor krevní skupiny, moč a těhotenskou průkazku. Mám tam být v devět, ale počítat s tím, že než přijdu na řadu, mohu strávit v čekárně několik hodin. Vezmu si s sebou pro jistotu knihu nebo notebook. Jsem objednaná na příští čtvrtek . To už budu v 38 týdnu, takže se moc těším na monitoring neboli tak zvané ozvy. Uslyším srdíčko malého a i dokonce přímo pohyby. Jsem moc zvědavá co mi tam poví a zda se mi změní termín porodu. Ten mám už od začátku naplánovaný na 16.květen. Tak uvidíme :)

34 týden těhotenství

34 týden - 8 měsíc těhotenství aneb kdy už to skončí?!

Jsem v 34 týdnu a rozhodla jsem se založit si blog, kde se můžu ,,vykecat,, ze všeho co mě trápí či těší a podělit se tak o svoje zkušenosti, názory, tipy a triky.

Začíná přituhovat. Celkem jsem přibrala už 15 kilo, a protože jsem drobné postavy, celkových 70 kilo se mi nese opravdu těžko. Kymácím se ze strany na stranu jako tučňák, rychlostí připomínám slimáka a svým funěním hrocha. Pálení žáhy je na denním pořádku, takže jsem již musela sáhnout po tabletkách rennie, které mi od pálení alespoň trochu pomůžou. 

Miminko už je opravdu veliké. Váží už přes dvě kila a velikostí je něco mezi 40-48 cm. Kopání už tedy ani moc neprobíhá, ale spíš takové roztahování, což je možná více nepříjemné. Náš maličký je již otočený hlavou dolů, tělíčko leží v mé levé straně bříška a nožičky mi vystrkuje na pravé straně.

 Podle paní doktorky mám naprosto předpisové těhotenství. Nohy mi moc neotékají, zatím jsem neměla žádné krvácení ani jiné komplikace. Pouze ve 30 týdnu mi při posledním velkém screeningu a krevních testech zjistili, že mám nedostatek železa. Takže beru tabletku ráno a večer. Tašku do porodnice mám sbalenou, oblečky pro malého vyprané, vyžehlené a složené v komodě, postýlka povlečená, připravená, přikrytá igelitem, izofix na autosedačku je již připevněn v autě a kočárek čeká v domě mých rodičů. Z mého pohledu jsem připravena a můžu jít rodit!  Bohužel si, ale budeme muset na synáčka počkat ještě měsíc a dva týdny. Přesný termín mám 16.5. Za dva týdny mě čeká poslední návštěva u mé gynekoložky a pak už budu chodit jednou týdně na prohlídku do nemocnice, kterou jsem si zvolila pro porod. Co se týče jídla, už toho moc nesním. Jím poloviční porce a i tak se po třech soustech cítím přejedená. Na čem si ale stále ujíždím je sladké.

Tento pátek moje kamarádka Maruška porodila chlapečka Martínka... Neváhala jsem a hned se ptala na čerstvé pocity a informace. Maruška byla den po termínu hospitalizována s tím, že druhý den ráno dostane vyvolávačku. Večer jí ale praskla voda, a tak to nebylo potřeba. Kontrakce popisovala jako chvilkovou 30ti vteřinovou bolest v podbřišku podobnou menstruačním bolestem. Protože se ale ani po 8 hodinách neotvírala, začali doktoři navrhovat císařský řez. Většina matek, které chtějí rodit přirozeně, tato zpráva rozhodí. Ale co se dá dělat, jde tady o život dítěte a tak je zbytečné dělat cavyky. Po 14 hodinách od prasknutí vody byl maličký na světě. Malý Martínek vážil 3700 g a měl 51 cm. Doktoři pak Marušce říkali, že by ani přirozenou cestou jít nemohl, protože byl na ni moc veliký. Operace proběhla v částečné narkóze, miminko ji ukázali, novopečená maminka se slzami v očích malého pohladila ale hned ji ho odnesli. Operace totiž ještě neskončila. Marušku museli ještě zašít. Nakonec ji převezli na jednotku intenzivní péče a po dvou hodinách Martínka přinesli mamince na kojení. Kojení mi Maruška popsala jako neuvěřitelný pocit spojení s tím malým drobečkem. Mléko sice ještě nemá, to většinou přijde třetí či čtvrtý den po porodu, ale i tak miminko přikládají k prsu,aby se proces spustil. Po císařském řezu je tělo velmi unavené a tak se maminka nemůže o své novorozeňátko starat 24 hodin denně, nosí jí ho sestřičky vždy na kojení, koupání a když si řekne. Za pár dní je z nemocnice propustí a pojedou domů. Celé těhotenství jsem s Maruškou prožívala, vyměňovali jsme si zkušenosti a nářky. Nemůžu uvěřit, že už je maminkou. Z celého srdce jí moc gratuluji a obdivuji jak to vše v klidu zvládla. Nemůžu se dočkat až ten náš den přijde a já konečně pochovám našeho syna.